Expedice Lužnice 2008

09.07.2008 11:43

Po roce … AHOJ VODO !!!

 

EXPEDICE LUŽNICE 08 (středa 9.7.08 – neděle 13.7.08)

 

Účastníci: Kroky, Žífa, Myška, Lvíče, Koala, Včelička, Hroch, Kůň, Kobylka, Mrožík

 

VČELIČKA: z malého lvíčete se vyklubala Včelička – protože je velmi pilná a šikovná

KOALA: původně to měl být PANDA, ale ejhle…medvídek KAOLA (Kaola je kakao z tuzexu, medvídek je Koala)

KOBYLKA: nová žena Koně – „ta zabíjí toho…, že jo?!“ „Néé, to je zase Kudlanka“

HROŠÍK: no co dodat

 

 

Heslo celé vody: Ještě PĚT kilometrů

 

 

DEN PRVNÍ (středa)

 

Letos poprvé malá změna za začátek – zvířátka necestovala vlakem jak bývá jejich zvykem, ale dojeli do prvního kempu auty.

 

1.auto – Žífa, Myška, Kroky a Hroch vyjíždělo cca v 18:00 z Prahy. Žífa nejprve vyzvedl Myšku doma i se všemi zavazadly jí naložil do kabria (můj hadraplán) Potom před barákem vyzvedli Krokyho a přemístili se o ulici dál, kde měl na rohu čekat nový člen zoa…

Ovšem… Kroky: „Volala mi jeho manželka, že si zapomněl doma mobil, ale že bude čekat tady na rohu, bude mít červené tričko a bude kouřit… BEZVA

 

Zvířátka chvilku čekala, když ho Kroky uviděl – byl starý, ošklivý, měl červené tričko a kouřil… než k němu došel, tak odcházel – UFF – to nebyl on! Žífa: „Hele támhle to by mohl být on“ a skutečně … seznámili se s Ráďou a mohli vyjet. Ještě nevyjeli z Prahy a už stáli u Mekáče (no kde jinde) – Žífa se přece musel posilnit na dlouhou cestu Už po několika dalších kilometrech přišla slina na Myšky zápisné a brzo bylo po něm … no jo švestičky!!! Ještě, že zvířátkům v autě fungovala „GPS NAVIGACE“ (viz. foto), jinak by mohli zabloudit!

 

První kemp se jmenoval SOUKENÍK a byl „velmi dobře značen“ a navigace také „velmi dobře fungovala“, takže zvířátka vjela na fotbalové hřiště v Sezimově Ústí (stalo se tak i druhému autu) Druhý pokus už byl správný – i když jeli cestou necestou, polem nepolem – lesem, nelesem

 

Tábořiště vypadalo dobře a čistě – hospoda nechyběla – a to bylo nejdůležitější! Během pár minut dorazilo i druhé auto: Lvíče, Koala a Včelička. Přivítali se, probrali cestu a zanedlouho postavili bydleníčko, potom zvířátkům přijely lodičky – přivezla je paní „Jola“ – ta ovšem neuměla zajet až na palouček, protože tam byl jen úzký průjezd, tak se toho musel chopit zkušený Žífa. Potom zvířátka sundala své lodě, vyfasovali pádla a vestičku a bylo hotovo…

 

PÁDLO vám musí být pod bradu – u všech to +- sedělo – až na výjimky… „Myško, vyber si z těch stejných to nejkratší!“ Proběhla probírka věcí, aby se vešly do barelů – zbytek se nechával v autech. Když měli všechno hotové, kluci odvezli auta. Mezitím už zbytku zvířátek nic nebránilo, aby vyrazili do hospůdky. Usadili se u jednoho z volných stolů a šli si objednat pití a hlavně jídlíčko. Není nic lepšího než OPEČENÁ KLOBÁSA – rozveselí, rozjásá! Když se Koly a Žífa vrátili – mohlo proběhnout první kolečko rundy – RO, RO, RO … ŠUP HO TAM! U okénka: „Zákaz konzumace vlastních nápojů“ Kroky: „Jdu si namíchat nápoj do stanu (co jiného než rum s colou) Když se setmělo, už si to míchal pod stolem. „Dělá machra a hajzl má na dvoře“

 

To už se od vedlejšího stolu ozývala kytara a lehce falešný zpěv… Po chvilce už to trhalo zvířátkům ouška, proto Krokyho popoháněli, ať už taky začne hrát.

 

Tentokrát nepřijel oblíbenec Jirka Macháček – asi měl něco jiného a navíc ani jeho největší a nejvěrnější fanynka nedorazila… Přijel náhradník – IVAN HLAS – taky moc dobrá partie

 

Samozřejmě sérii zahájil nejoblíbenější písničkou Myšky a Včeličky … co to asi mohlo být jiného než STÁNKY

 

Potom Krokyho napadl nápad… začal hrát to co hrál „falešný kytarista“ – on něco začal hrát a Kroky začal o chviličku později – jako jeho nefalešná ozvěna Nějakou dobu to oba vydrželi a pak si ten „falešný“ sbalil fidlátka a odešel spát i se svou skupinou.

 

Kolečko se točilo dokola a vynechalo pouze nezletilou včeličku, jinak sejmulo každého a Krokyho dokonce dvakrát Začínalo být velmi veselo, když přišla na řadu Myška, Žífa jí šel radit k okénku Tam si přečetli, že se musí na ráno objednat pečivo – jinak nebude…Žífa se tedy chopil objednávání – „tak my bychom chtěli 8 koblih, 8 rohlíků a jeden chleba“

 

Když se kolečko otočilo do kola Žífa rozhodl, že jde spát. Potom zkoušela Lvíče, jestli si sáhne na nos, a pak se rozhodla, že bude nejlepší jít také spát - trefila se sice přesně, ale únava byla větší a musí být přece ráno čilí, aby mohli dobře pádlovat. Navíc paní u okénka zavírala. Zůstal jen Kroky, Myška a Hrošík, ale také šli brzo do pelíšků…

 

DEN DRUHÝ (čtvrtek)

 

Nejčilejší byli Koalka, Lvíče a Včelička. Pak se ze stanu vypotácel Kroky, pak ze své „psí boudy“ vylezl Hrošík, potom Žífa a nakonec i Myška – ale až po Krokyho budíčku…

„Vstávat a cvičit“, „Ale proč???“ „Protože je ráno!“ „Ale já mám ještě noc“

 

Pomalu ale jistě se přesunuli do hospůdky na objednanou snídani… Kroky si objednal „nejlepší HRACHOVOU POLÉVKU“ – tak moc mu chutnala, že jí ani nedojedl! Potom zvířátka zjistila, že mají 8 koblih a 8 rohlíků, ale zvířátek je 7 (kdo to objednával…?)No Žífa počítal se dvěmi snídaněmi pro sebe – takže je to jasné! Zvířátka posnídala – tam zjistili, že ti co odcházeli poslední spát si vůbec nepamatují, jak se dostali do stanu – no ale spali každý ve svém, tak to nebylo tak hrozné.

Žífa spal jen přikrytý spacákem – ale „máte to obráceně, teta – vzhůru nohama“ Myška taky byla spacákem jen přikrytá a Kroky si ho pro jistotu vůbec nevybalil (aby s ním ráno neměl starosti ), v noci se přikrýval Myšky spacákem. A Hrošík si odplivnul část žaludku – asi už ho neunesl a aby se mu tam ráno vešla snídaně…

 

„A co ten chleba, Žífo?“ „Vezmeme si ho na loď a on se určitě bude hodit“

 

Potom šli sbalit stany, naplnit barely (trošku problém – aby se tam všechno vešlo a čekali až dorazí Kůň se slečnou. Než přijeli Kroky rozhodl, že se bude losovat, jelikož je jeden navíc – bude jezdit jako „PORCELÁN“

Kormidelníci: Kroky, Kůň (ten si poveze svůj porcelán), Hrošík, Žífa

Háčkové si tedy losovali z klobouku (jak je každoročním zvykem)

Myška si vylosovala Krokyho, Včelička Hrošíka, Lvíče Koně s porcelánem a Koala Žífu

 

Po chvíli dorazilo Koňovo vozidlo – tak šup, šup a hurá na vodičku… Lvíče si ozdobilo lodičku sluníčkem a Včelička si připoutala velrybku

Nakonec i počasí bylo dobré, v noci pršelo, ráno byla trošku mlha, ale když vyjeli už vykukovalo sluníčko… Všichni si vzorně oblékli červená trička – aby se poznali Cesta probíhala dobře, zvířátka se posilňovala – Kroky s Hrošíkem si dávali rum s colou, Lvíče mělo třešničky a Kobylka přivezla domácí slivovici – to bylo něco pro Žífu

 

Byli tak rychlí, že odpádlovali za chvíli až do Tábora, kde obdivovali místní „kulturní památky“, kde teď žijí “TÁBORITÉ“

 

Blíží se první jez, jez, jez – všichni ho sjeli bez ztráty kytičky. Zakotvili, udělali společné foto a posilnili se na další cestu. Čím dál tím víc se posilňovali a někde už to začalo být i vidět…

ČAS OBĚDA – je na čase navštívit nějaké OBŽERSTVENÍ – tak proč ne zrovna „U JEŽKA“ – ukotvili u břehu a šli se posilnit na další cestu… Byli už velmi hladoví – po tak náročné cestě. Některým už po cestě přišel vhod i Žífův chleba od snídaně Všichni si objednali papání – např. HEGEŠ – klasika, nedopečené kuřecí řízečky, ostravská klobása – pro kterou jeli nejspíš opravdu až do Ostravy – proto se na ní tak dlouho čekalo, „VÝBORNÁ“ sekaná – Kroky má holt na to jídlo velké štěstí! A Žífa měl tak velký hlad, že si objednal opět dvojitou porci – kuřecí řízeček a smažený květák – když hlad, tak pořádný… Po jídle se byli kluci několikrát „RADIT“ u okýnka. A pak to na nich bylo pěkně vidět!

 

Proběhlo „velké cachtání bratrů v kloboucích“ – dělali cák, cák – „to bude zítra hezky!“

 

Nalodit posádky a vyplouváme na další cestu. Nejvíc posilněný byl Kůň. A projevilo se to hned na dalším jezu a pak ještě několikrát mimo něj… Koně to ovšem vůbec neprobralo – naopak … Nakonec se musely vyměnit posádky, aby vůbec někam dojeli. Koník chtěl radostně všechny vykoupat, Krokyho a Hrošíkova posádka naštěstí zavčas unikla… Na dalším jezu, kde se musely lodičky převézt, sjížděl řeku po zadku… Žífa na něho čekal – ale Koník se zranil – byl celý poškrábaný a navíc … „mám tu ruku asi zlomenou“ „tak pojď do lodi“ „Néee, já to doplavu“ „No to určitě – těch 10 km…“ Pak se oběma rukama opřel o loď… „já fakt nemůžu – já jí mám zlomenou“ – hérečka jeden! Nakonec si dal říct a nastoupil a mohlo se zase chvíli pokračovat… Na dalším z jezů se posádky opět okoupali – došlo i na první ztráty – Kobylce uplavalo červené tričko a brýle.

 

Nakonec se posádky uklidnily a zbytek cesty už proběhl v pohodě. Míjeli další kulturní památku zříceninku……….. Čekal je poslední jez, jez, jez – z těch všech co je na cestě potkaly. Poslední a nedal se sjet a lodě se museli přetáhnout – tam se i ti suší lehce nebo i víc namočili – aby to nikomu nebylo líto Myška zachránila Kobylku od omrzlin – půjčila jí aspoň bundu, protože byla chudinka zmrzlá jako rampouch. Znovu do lodí a ještě asi 200 metrů a jsme v kempu COUNTRY. Hurá – to byla dřina! Lodě z vody, všechny věci na louku – co nejblíže k hospůdce a honem se všichni převléknout z mokrého oblečení, postavit bydlení a šup na něco dobrého na zahřátí…!!!

 

Jaké bylo ovšem zjištění, že Lvíče, Včelička i Koala měli mokré spacáky na ždímání v barelech…

 

Kůň: „No jasně za všechno můžu já! “ Půjčil ale svůj spacák Včeličce!

Postavili bydlení, přichystali si pelíšky a přesunuli se do blizoučké hospůdky. Mezitím dorazila Neonka s malým „šustřetem“ v bříšku, s Jirkou a Ivou, kteří se ubytovali v chatičce v kempu.

 

Někteří hráli ping-pong, někteří se dále posilňovali panáčky – proběhlo několik RO, RO, RO a proběhlo i několik jako že RO, RO, RO, aby se nezdržovali…

„IVAN“ hrál písničky na přání – např. Blondýnu – jednoduchou a Pytlíka

 

U vedlejšího stolu seděl kytarista z minulého kempu – asi byl poněkud zpražený – protože přišel bez kytary – asi zjistil, že si neškrtne – vlastně nebrnkne! chudák!

 

V přestávce proběhla hádečka u „Krokyů“ – jestli bude „šustře“ slávista nebo sparťan.

Neonka – má jasno: „No tak sparťan nebude ani náhodou!“

Potom měli hádku „Koňovi“ – tzv. „MALÁ SCÉNA“ – Kůň se nakonec urazil a šel spát a Kobylka zůstala s ostatními a dál se posilňovala.

 

Myška měla abstinenční večer, ale jelikož jí byla zima, tak čajíčkovala a postupně se přioblékala, poslední vrstvu měla Krokyho mikinu – dala si obě své kapucky a byla jako skřítek

 

Žífa si vypil co měl objednáno, se všemi se rozloučil a šel na kutě. Další odešla „rodina“ se stanovenou večerkou – Kroky Včeličce tentokrát lehce posunul večerku… Myška se také rozhodla, že se jde zachumlat do spacáku – a doufala, že jí nebude v noci zima. Pak se přidala i Neonka s celou rodinou (Kroky tentokrát noc trávil v chatičce – hlavně, že tvrdil, že na vodě se v chatičkách nespí!!! – ale všichni pochopili povinnosti ) i Iva s Jirkou. Kobylka ovšem nemohla po svých dojít, takže jí do stanu dostali s podpěrou.

 

DEN TŘETÍ (pátek)

 

Těžká jsou rána opilcova…

Zvířátka šla posnídat – povětšinou si dávali párečky a čajíčky. Poslední tentokrát vstával Žífa, kterému se ze svého zahřátého pelíšku opravdu za nic nechtělo, ale vidina snídaně ho přemluvila Zvířátka dosušovala ještě nějaké mokré věci a ostatní si opět balila do barelů.

 

Lvíče s rodinou si dali spacáky dosušit k Jirkovi do auta.

 

Tak budeme losovat… Lvíče: „No to teda nebudeme Tak né, no a s lodičkami na vodu, první nalodili Kroky s Myškou, další: Včelička s Lvíčetem, dále: Kůň, Žífa a Kobylka, kterých bylo na lodi málo, tak si ještě připojili nakonec 2 delfíny a poslední: Hroch a Koly

 

Kroky: „Dneska pojedeme jenom 7 km – bude to taková pohodička a klídek!“

 

První zastávka byla na ŘETĚZOVÉM MOSTĚ – STÁDLEC

 

Tak už na zvířátka čekalo doprovodné vozidlo… Všichni se přesunuli na most – Kroky: „Musíme všichni, kromě Neonky, udělat 10 dřepů a uvidíte, že se bude most houpat.“

Ač mu některá zvířátka moc nevěřila – poslechla ho jak Vikiho Cabadaje – dřepkinc A opravdu most se po chvilce začal houpat… až měli někteří mořskou nemoc

 

Když se pokochali a prohlédli si z výšky šlajsnu, kterou měli sjet, pomalu, ale jistě se šli nalodit a postupně se připravovali na sjetí. Myška dala Neonce foťák, aby to všechno zdokumentovala… Pod jezem pak proběhlo velké koupání – i když byla vodička poněkud ledová - ale osvěžení to bylo bezva! Taaak odjíždíme…

 

Další zastávka měl být OSTROV MLÁDÍ (tam trávili své dětství a mládí Kroky a Koník, před mnoha a mnoha lety, takže si jeli zavzpomínat!)

 

Mezitím jeli kolem CHATOVÉ OSADY – „Halooo, AHOJ, vy tady chatujete, co?!“ Potkali vodníka na vrbičce a maskáčovou chatu, na které byly velmi vkusně zvolená plastová okna – jak pěst na oko!

 

Konečně dojeli ke svému dalšímu cíli, kde už na ně čekalo „doprovodné vozidlo“, s úmyslem dobře se nabaštit. Ovšem, jaké bylo pro ně překvapení, když na ně výčepní začal mluvit anglicky … „Kam jsme to dopluli…? Jsme vůbec ještě v Čechách?“ „Ještě jo, ale vlastní to tu Holanďani“

Kobylka se s ním dala do řeči a objednávala polévky – zvířátka se postupně přidávala – 8, 9, 10,… První polévka gulášovka a druhá „nepopsatelná“ – pán neznal název, aby to odpovídalo českému názvu – zjednodušeně – zeleninová. Všichni chtěli gulášovou, ale nakonec měli jen na šest porcí, takže někteří si museli dát zeleninovou – a ve výsledku byla lepší než celá „holandská“ gulášovka. Všichni byli z pana výčepního vedle a on byl ještě víc vedle než všechna zvířátka dohromady – až ho vysvobodila jeho kolegyně, které už mluvila česky – hurá!

 

Domluvili se, že další jídlo si dají na příští zastávce, která byla nedaleko – byla to vesnička Dobronice, kde chtěli ještě navštívit místní zříceninu. Žífa se tentokrát od zvířátek odpojil – jel doprovodným vozidlem.

 

Proplouvali kolem Chatového SATELITNÍHO MĚSTEČKA.

Chvíli soulodili a opalovali se, protože bylo krásně – sluníčko a teplíčko. Ovšem byl tam takový „volej“, že couvali – projeli okolo jedné chaty a za chvíli Kroky říká: „Jééée, tady už jsme jednou jeli!“

 

Zvířátka obdivovala krásnou krajinu…

„To je romantika, kurva!“ „Já jsem romantička!“

Kobylka: „Roman Tyčka – to je můj manžel.“

 

Lvíče občas peskovalo svého kormidelníka, takže se trošku holky dohadovaly… Včelička: „Nebudeme se hádat, jsme na dovolené a ta nás stála penízky!“

 

V dálce už viděli zříceninu DOBRONICE – „budeme přistávat“ Neonka a spol už na ně čekali na břehu. Zvířátka se vylodila, vzala si potřebné věci a vyrazila na kopec na prohlídku zříceniny – jen Neonka se musela šetřit, proto se občerstvovala v místní hospůdce a jedním okem hlídala lodě.

 

U pokladny stál… pan kastelán – velmi upovídaný to pán!!! Vyprávěl zvířátkům legendy o zřícenině, upozornil, aby nechodili na nebezpečná a nezpevněná místa… ještě, že měli zvířátka s sebou „pedagogický dozor“ v podobě Hrošíka. Když si zvířátka prohlédla okolí, vystoupala až na věž na vyhlídku, kde se nechala společně vyfotit a vracela se pomalu zpátky – pan kastelán jim nabídl, že mohou na zřícenině za 10 Kč přespat – ovšem v případě komfortu je příplatek za:

Vítr = klimatizace

Déšť = tekoucí voda

Bouřka = tekoucí voda, noční osvětlení, zvukové efekty…

 

Neonka na zvířátka čekala v restauraci, kam se všichni nahrnuli s nadšením, protože už se těšili na nějakou ňamku…

 

Neonka Krokymu: „dáme si to jídlo napůl, jo?!“

Kroky: „jo – ale jen papej, dokud můžeš – ať nemáte hlad“

Neonka: „já ti to už nechám – protože stejně nemůžu“

Po chvilce: „ještě ti sním tu zeleninku, jo?! Já jim pravidelně – malé porce často za den – no teď vlastně pořád

 

Myška zjistila, že mají jako sladkou tečku RAKVIČKU SE ŠLEHAČKOU… a když si jí Lvíče objednalo, tak už také neváhala… To se ovšem zalíbilo i Neonce, takže si jí dala také Krmí přece jednoho a kousek človíčka – tak je to jasný!

 

To kluci to viděli se sladkou tečkou trošku jinak – a dali si krvesaj (který se pije ze zkumavky) a aby náhodou neměli málo, tak to museli všichni otočit…

Mezitím doplul Napoleon … asi vodovodem!

 

V Dobronicích měli páteční plavbu ukončit – kvůli nevyhovujícímu kempu, však pokračovali ještě dál – doprovodné vozidlo hledalo nejvhodnější kemp…(Žífa jel nakonec zase autem)

 

Kroky: „Takže zvířátka: Ještě 5 km“

 

Hned po vyplutí je čekal jez, takže zase vystupovali a lodě přetahovali, protože se nedal sjet. Hned pod jezem se nalodili – ovšem asi na metr a zase vystupovali, protože dřeli „dno o dno“ a tak vzali kus cesty lodičky na procházku… a hurá do toho a půl je hotovo! Chviličku pádlovali – to bylo něco pro Myšku a chviličku soulodili a někteří opět popíjeli, kouřili nebo jen tak relaxovali.

Koly: „Hele, vidíte ty šišky?“ „Kde???“ „No 3 strom zleva“ – okolo byly VŠUDE SAMÉ LESY

 

„Už tam budéééém?“ „Jo, jo, už jenom 5 km“

 

Další kemp nevyhovující, další zavřený, no není divu, když se jmenoval ŽIDOVA STROUHA.

„Kemp už bude za zatáčkou“

„HURÁ!!!“

 

Zjistili, že bude asi pouze s přívozem, ale přesto ukotvili – po tom co zjistili, že se tu točí jen pivo a limo a nevaří se a dá se sem dostat pouze přívozem, tak se usnesli, že to asi nebude to pravé!!! Kroky volal Jirkovi – „jo my už našli bezva kemp – je to tady skvělý! My vám pojedeme se Žífou naproti na šlapadle“

 

 

Takže zvířátka: „Buď zůstaneme tady nebo ujedeme JEŠTĚ 5 KM a kemp je tam určitě lepší“ Zvířátka se usnesla, že to dojedou… Projížděli krásnou Bechyní – samozřejmě všechno dokumentovali… Zvířátka zabírala z posledních sil. Najednou uviděli u břehu šlapadlo a na břehu stál Žífa s Jirkou – hurá – už jsme tu. Žífa jim radost maličko zkazil: „Tady to ještě není – ještě kousek – my jsme tu na pivu, tak vás za chvíli dojedeme. Je to támhle jak kouká ta bílá budova.“ To už bylo v dohledné blízkosti a všichni věřili, že to už je konec dnešního putování… a opravdu byl – zvířátka vynesla všechny věci a ukotvila lodě. Kemp se jmenoval INSTALÁČEK

 

Kroky: „Tak zvířátka, dneska jsme byli skvělý – ujeli jsme cca 22 km a zítra už nemáme co jet – pojedeme jen 5 km.

 

Bezva – na to, že jsme měli jet 7 km – to je dobrá bilance!

Myška to zhodnotila po svém: „Po letošní vodě budu mít svaly jako Schwarzeneger a mozoly jako Dežo kopáč !!!

 

Útěchou bylo, že v kempu byly stany s podsadami (protože to byl kemp, kam jezdí děti na tábor) a navíc to příjemně vonělo od kuchyně. Po společné domluvě se do nich nastěhovali (proč stavět své stany, když tady bude větší pohodlí a hlavně tepleji, navíc bez práce a v ceně je minimální rozdíl)

 

Velké překvapení připravil Mrožík – najednou se objevil u Krokyho ve stanu.

„Dobrý den“

„Kde ses tu vzal?“ „Připlaval jsem“

Dorazil do kempu, ale na druhou stranu řeky, proto za zvířátky přeplaval… musel ovšem plavat zpátky pro auto a objet to. Mezitím se zvířátka ubytovala a navečeřela a osprchovala. Kemp byl moc pěkný, i když Kroky na začátku poněkud remcal… nakonec byl rád, že tam zůstali!

 

Potom už si zvířátka poposedala kolem dlouhého stolu a kluci naladili nástroje a začalo se hrát a zpívat a samozřejmě objednávat RO, RO, RO. Jelikož jich bylo hodně – byla objednávka maličko složitější a byl to pořádný MIXXX panáčků… - rum, fernet, zelená (i Žífa změnil – místo oblíbené slivovičky si dal zelenou)

 

Myška během písniček nafotila každému zvířátku portrétovou fotečku (viz.fotogalerie) – důležité je sledovat úsměvy!

Hrošík: „Prosím tě, můžeš mi udělat ještě jednu fotku – abych aspoň na jedné vypadal normálně!“

Samozřejmě zdokumentovala i to malé „šustře“ v bříšku.

 

Včelička postupně „motala“ zvířátkům náramky přátelství – „pilňucha šikovná“

„Na, vyber si jaký chceš barvy“

 

„CHČIJE A CHČIJE“ – počasí se poněkud pokazilo, ale jelikož byla zvířátka pod střechou, tak jim to ani moc nevadilo. Hlavně, že na pádlování měli krásně! Ale nálada se zlepšovala – bylo to samozřejmě způsobeno přibývajícím alkoholem v těle! Někteří odpadlíci šli spinkat dříve a ti držáci zpívali dál…

 

Od vedlejšího stulu přicházeli požadavky na písničky na přání…

„ALE POZOR KROKY NENÍ ŽÁDNEJ DŽŮBOX“ „FAK JO“

Ovšem, když poslali velkou láhev ferneta citruse a sklenici ledu – názor se poněkud upravil

Společnost lehce prořídla, proto se přišli od vedlejšího stolu zeptat, jestli si mohou přisednout, takže rázem byl stůl opět plný… Ještě chvíli se hrálo a zpívalo, pak už zavřela hospoda.

Ivča: „Jé, Myško, ty už nemáš co pít – já ti namíchám bavoráka, chceš?!“ „Když je tu ten fernet a já mám tonic“

Myška podala svou skleničku od panáčka: „No tak, ale jenom malinkaté BMW mi namíchej.“

 

Zpívání přešlo v debatování… velkým „debatníkem“ byl místní motorkář – trošku machřík… Myška viděla, že Kroky už je zralý do pelíšku a jelikož slíbila Neonce, že se o něj postará a přivede ho do pelíšku, tak udělala, jak řekla…

M: „Kroky, jdeme spinkat“

K: „Myško, vemete mi kytaru?“ (ani neprotestoval)

„Slečno, kam ho vedete?“ …

Pomalu, ale celkem dobře došli ke stanu.

M: „Tak Kroky potichu, Neonka už spinká“

K: „Jo, jo, pšššt“

Sednul si na postel, zul si jednu botu a usínal, tak mu Myška zula i tu druhou, uložila ho a vrátila se zpátky. Vydržela tam už jen chviličku a odešla taky spát, Mrožík, Iva a Jirka šli spát ještě později.

 

DEN ČTVRTÝ (sobota)

 

Zvířátka se pomalu trousila na snídani, která byla formou švédských stolů – bylo to bezva, kafíčko, čajíček, pečivo, salámy, sýry, čokoládka, marmeláda, jogurty… a dokonce i koláčky – VÝBORNÉ!!! Všichni si moc pochutnávali… (Syn majitele kempu je „PETR KOLÁŘ“ a dokonce ho mohla zvířátka i vidět na vlastní bulvy )

 

Žífovi se vůbec nechtělo z vyhřátého pelíšku, ale nakonec snídani také stihnul. Koly, Kroky, Žífa a Mrožík zakončili snídani a začali den pořádným panákem zbylého citruse – FŮŮŮJ!!!

(asi léčili kocovinu – čím to přišlo, tím to má odejít )

 

Potom se lehce poflakovali, dali si obídek a napapaní a odpočinutí si sbalili pár švestek, protože se rozhodli, že odpádlují cca 4 km do Kolodějů, kde odevzdají lodě a dojdou zpátky pěšky…

 

Posádky se nalodily – jelikož jel navíc ještě Mrožík – Myška mu pustila místo háčka a sama jela jako „porcelán“. V druhé lodi byla „porcelánem“ opět Kobylka. Další posádka: Koly a Lvíče a poslední: Hroch a Včelka. Ještě je čekal jeden nesjízdný jez a pak už jen dloooouuuhý „volej“… A pak to přišlo: Mrožík omylem postříkal pádlem Myšku, tak ona mu to lehce vrátila – to ovšem neměla dělat, protože to pořádně odnesla – z jedné strany stříkal Mrožík a z druhé Kroky – takže byli všichni mokří… samozřejmě v tom nechtěli zůstat sami, tak začali stříkat i na ostatní posádky… Jen posádka s delfínem ujela – ovšem delfín se jim utrhnul a oni se pro něj vraceli…

 

Mrožík: „Já na ně skočím…“ Postavil se a lehce naznačil skok, ovšem, když si usedal zpátky – nevyšlo to a loď se překlopila a převrhla se i druhá loď! Na místě, kde nebyl ani MINI PROUD a na břehu se rozčilovali nas..ní rybáři! A do cíle to bylo asi 50 metrů! Fakt povedené

 

Lodě byly plné vody, naštěstí zvířátka dosáhla na dno… kousek došli ke břehu, vylili vodu a do cíle statečně dopluli – Myška už se tam neskládala – šla po břehu a ždímala co se dalo. V druhé lodi se na to připravili a včas schovali trička. Ovšem spodky měli mokré a neměli věci na převlečení, takže si dělali různé sukýnky z bund nebo pláštěnek, někteří šli zpátky dokonce naostro!

 

Hlavně, že měl Kroky DEŠTNÍK – ten se hodí, když je člověk mokrý až na kost a malá vtipná kuriozita – jedna ponožka modrá a druhá černá – no co Kroky není puntičkář

 

„VELMI FTIPNÉ“ – Mrožíkovi se v řece vykoupala i krabička s cigaretami…

„Myško, já jsem jim je dal do kabelky“

„No bezva, ale ta je MOJE !!!“

 

Pak museli zvířátka počkat než jim vyzvednou lodě, takže zašli do místní hospůdky v kempu na OBŽERSTVENÍ – a už je ani snad nepřekvapilo, že to tam vlastní další holanďané – no kde to jsme – ten naštěstí mluvil lámaně česky!

 

Když odevzdali lodě a „výstroj“, tak se vraceli podél řeky zpět. Kroky to vzal doslova, ostatní šli po silničce a Kůň s Kobylkou šli zlatou střední cestou – po poli – nakonec se všichni sešli na stejné cestičce Když se vrátili, opustilo je doprovodné vozidlo… Po návratu vyzval jeden „kempista“ kluky na nohejbal – tak si šli zakopat, lehce omokli, ale to jim vůbec nevadilo – nejsou to řádný bábovky… Koník si zahrál na opičku a šplhal se po stromě pro míč, který jim vletěl na střechu boudičky vedle.

 

HLÁŠKA: „Našli jsme si díru“ (celou dobu si brali na paškál chudáka Žífu – hulváti!!! )

 

Pak si holky prosadily volejbal. Holky proti klukům. Šla hrát i „kempisty“ přítelkyně, která neměla snad žádné sebevědomí… Neříkala nic jiného než, že to neumí, že to kazí a že končí… „O nic nejde, tak hezky hraj – a vůbec to neřeš!“

 

Hru ukončili, když je gong volal na večeřičku – všichni už se totiž těšili na ŘÍZEČEK se salátem nebo s brambůrkem. Po večeři se zvířátka zabavila kostkami – jen Myška místo hazardní hry navštívila koupelnu. Hra to byla velmi napínavá, ale s přehledem vyhrál Hrošík. Začala se zase točit kolečka a aby si to zvířátka pamatovala – měla tahák s panáčky na lístečku – lehce změnily obsahy panáčků – Lvíče a Koly si dali jablíčka – už měli asi nedostatek ovoce a Myška – medvídky, Žífa zůstal opět u zelené.

 

Hrošík si přinesl utopence a ještě odešel od stolu – Kroky se u něj usadil, zakrojil, ochutnal a šmíroval, jestli už se Hrošík vrací nebo jestli stihne ještě sousto (viz. foto) Hrošíka pak nafotili jak si vychutnává utopence – a je z toho celý film

 

Hudebníci se chovali jak nějaké celebrity – 2 hodiny ladí, zahrajou 2 písničky a mají to zase rozladěné – zvířátka si mezitím nakupovala oříšky a čokoládku – KOFILU na nervy… Ta se stala NEJOBLÍBENĚJŠÍ SLADKOU TEČKOU VODY

 

„Mrožík ladí a Kroky je pijan – z toho vzniklo LADIČ PIJAN“

 

Mrožík rozdělil zvířátkům silné tyčinky do úst – společně zpívali písničku KOMÁŘI SE ŽENILI - bylo to lehce úchylné! Ale mooooc se přitom pobavili a nasmáli

 

HLÁŠKY: „Bolí mě huba“

„Kroky ho má už malého“

„a ještě oslíka a dvouhlasně – ale to už bez tyčinek

 

Včelička finišovala s náramky – měla proto prodlouženou i večerku – „Jestli to půjde tímhle směrem, tak zítra půjdeš spát dýl, než se vzbudíš!“

Měla si vzít za vzor Žífu – ten šel spát cca ve 21:00 (možná dřív) – „má RUNDOFOBII“ (už ani neobjednal rundu)

 

Kobylka: „Jdu na záchod“ „Tak mi tam vem pivo“

 

Kobylka a Včelička si v automatu na blbosti vytočili „CHLAPA NA ROZTRHÁNÍ“ – SLIZOUNA

Cca ve 23.00 přišla Krokymu SMSka od Neonky – velmi zvážněl – „on ten Hrošík věděl, proč telefon zapomenout doma…

 

Ovšem Krokymu to dlouho nevydrželo, pustil si „erotickou písničku“ na mobilu.

Mrožík: „No už tě vidim, jak na to děláš striptýz – A BYL STRIPTÝZ Super!!!

 

Hospoda už pomalu zavírala… Kůň a Kobylka už se odebrali spát. Hrošík a Kroky šli na posledního panáka a pak je Myška rozehnala spát – jinak by se jich chudák pán asi nezbavil…

 

Kroky si do stanu celý den zval Mrožíka, večer zval Myšku… a když nakonec přišli oba, tak se hrozně divil

Myška se zavrtala do spacáku, Mrožík si zalezl do svého a lehl si vedle a povídali si, Kroky si sednul na vedlejší postel a asi čekal, že natočí nějaké „erotické vídeo“ a ono z toho nic nebylo… Pak Mrožíka shodil z postele, ten mu potom omylem vylil právě namíchaný nejoblíbenější nápoj (rum s colou) – to ovšem neměl dělat – protože to Krokyho veeeeelmi rozčílilo… „Vypadni z mýho stanu, tady nemáš co dělat, chtěl si spát v autě, ne?!“ „Navíc si mi polil ponožky a zejtra kvůli tobě nemám v čem chodit!“

 

Když se Mrožík k ničemu neměl, Kroky rezignoval a řekl, že jde spát k Hrošíkovi: „A ten stan si zaplatíš – celej!“

„Vždyť tu můžete spát“

„Já nebudu kazišuk“

„A co by se tu asi mohlo stát, když jsme každý ve svém spacáku a povídáme si“

„To je CHRÁNĚNEJ SEX“ tím zakončil debatu a odešel.

 

Myška musela Mrožíkovi vysvětlit, že je NEJKRÁSNĚJŠÍ ze všech a že jsou s Okounovou bezva dvojka – protože ona je zase NEJCHYTŘEJŠÍ ze všech Potom si každý vlezl na svou postel a spinkali až do snídaně.

 

DEN PÁTÝ (neděle)

 

Ráno šla Včelička kluky zdokumentovat – jak asi přežili noc Nejdéle spinkal Žífa – chudák zkroucený na maličké postýlce. Snídanička byla opět výborná!

Kroky na Mrožíka: „Se s tebou nebavim!“ „Vy jste jak malej Jarda“

Pak si zvířátka zahrála pičes, kluci dali ještě nohejbal – „kempista“ se projevil – PAN CHYTREJ – všechny holky by ho chtěli domu… pořád radil – nejvíc Žífovi (proto je ta jeho holka úplně bez sebevědomí – to má z něj!)

„ZAPOMEŇ NA KOLENA – jsou nepřesný!“ – další míč – na něj – šup kolínko – zkazil – „no to jsem chtěl jenom ukázat, jak se to nemá dělat!“ NO JASNĚ

 

Pak šli na poslední obídek – všichni se moooc těšili – byla kachnička, králíček nebo vepříček, houskový a bramborový knedlík a červené a bílé zelí. To bylo žrádlo!!! Pak je Žífa číšník obsloužil – odnesl všechny prázdné špinavé talíře – šikulka – no on si to mohl dovolit, když celý pobyt jedl 2 jídla od každého (2 snídaně, 2 obědy a když někdo něco nemohl, tak to také zachránil)

 

Kluci pak jeli pro auta a Žífa musel odstranit „ EKOLOGICKOU KATASTROFU“, kterou způsobilo jeho autíčko

 

HLÁŠKA DNE: „Jsem sežraná jak Karkulka“ (od hovad, kterých kolem vody lítalo plno)

Pak přišlo na řadu balení a přesun do Bechyně…

„JE LIBO CHLEBA?“ (z prvního dne od snídaně – kousek Žífovi zbyl)

 

Přesun byl velmi rychlý, nejdřív se usadili v Bechyni u kašny s rybičkou a nechali se vyfotit kolemjdoucím, pak si vyfotili ruce s krásnými náramky od Včeličky. U hasičského muzea si vyfotili „3 DOBROVOLNÉ HASIČE“ a pak se šli podívat na Věž kostela sv. Matěje, pokochali se krásným výhledem, i přesto, že bylo zakaboněno. Po cestě dolu stáli v několika výklencích „FIGURÍNY SE SMĚROVÝM UKAZATELEM“ , aby zvířátka trefila zpět…

 

O kousek dál je čekala prohlídka zámku – koupili si vstupné a někteří i upomínkové předměty a čekali na průvodkyni… Když přišla – představila se jim jako JITKA RYBIČKOVÁ.

Kroky: „Myško, pučte mi foťák“

Jitka: „Tak za prvé je tu zákaz focení a za druhé mě nefoťte!!!“

POZDĚ! “Vždyť to nikde nebude – jen na netu“

 

Prohlídka se jim moc líbila a neobešla se bez vtipných komentářů – např. když Kroky obdivoval kolébku – že by se mu teď docela hodila. O jedné panovnici Jitka říkala, že byla krásná – ale tak KRÁSNÁ jako Myška teda rozhodně nebyla… No a nakonec – v roce 2011 se bude rozdělávat závěť – Mrožík už se těší, až něco zdědí V poslední místnosti se všichni usadili na židle a některá zvířátka jako Koly a Lvíče si tam i lehce pospala…

 

Po prohlídce doběhli do aut, protože pršelo a dojeli do nedaleké hospody, byli jako Škopkovi, když jeli na svatbu – cca 10 m , kde si nakonec dali jen pití a nastal čas loučení…

Líbačka, objímačka, smích i slzičky… „NESNÁŠÍM LOUČENÍ…!“

 

„Žífo, můžeš s tím autem na dálnici? Jede ti to aspoň 80?“

„Co 80, i 160!!! Je to i zdokumentovaný – NO NEKECAM – FAK JO!

 

Každý se rozjel svým směrem a sice je „LEHCE“ zdržely kolony, ale všichni nakonec dojeli v pořádku domů….

 

Žífovo auto potkalo po cestě ČÁPA – jestlipak to není nějaké znamení???

 

To byla zase krásná akcička!!! Na JEDNIČKU!!!

 

Tak zase někdy AHOJ!!!

—————

Zpět