Expedice Vltava 2013

01.08.2013 14:41

Rafťáci 2013

 

Zapsal Puštík, notně doplnil Hrošík (se slovy: nemá talent, chce to více slohu ve škole)

 

Posádka (21 dospělých+7 HáZetek a pes+2 odpadlíci a 2 návštěvníci):

Puštík, Eliška- Pěnkava, Žába+2pulci, Hrošík, LaMička, Kůň, Sklípkan, Hrdobčík, Ivča- Vačice, Sysel, Činčila+2, Liška, Lišče, Krtek (+Jessi), Slon, Prasátko, Komár, Neonka, Ježek, Papoušek, Klíště, Sváťa- Úhoř, Pštrosík, Kroky

 

Návštěvy: Opička, Žabka+hafan

Odpadlíci: Žífa, Pulec 1

 

Den před odjezdem Kroky a Pštrosík ještě skypovali s Břicháčkovýma, aby domluvili poslední detaily výpravy. Puštík se ptal, s kým bude na raftu a vymrčoval si.

- ještě jsme ani nevyjeli a už má Žífofobii .

 

 

DEN PRVNÍ (Úterý 2.7.)

 

Neuplynul ani rok a zase se všichni sešli na vodě. Letos je v plánu Vltava, no uvidíme se jak to půjde. Všichni byli plni různých očekávání, zvláště poté, co se naší bezesporu krásnou republikou v červnu prohnaly povodně. Někteří to viděli černěji, než to ve skutečnosti bylo.

Výchozí bod – a tedy sraz byl naplánován v Rožmberku nad Vltavou v kempu U Nojdy. Většina zvířat neměla s cestou problém, většina použila svoje velké či malé plechové miláčky. Samozřejmě jako vždy se našla i skupinka jedoucí po dvou dlouhých kusech železa (rozuměj vlakem) a našli se dobrodruzi jedoucí autobusem (a nikoliv svým). Pro ty, co jeli mašinkou, se nakonec ještě někdo velice ochotný musel otočit autem, neboť lesní zastávka byla od kempu trošičku vzdálenější, po několika telefonátech se nakonec i tato věc zcela zdařila.

Mezi posledními dorazili Moraváci (Slon, Krteček, Jessi, Marián, Puštík, Lamička a Eliška). Slon totiž několikrát zabloudil a Marián si toho nevšiml, protože klábosil s Lamičkou. Ještě k tomu všemu nemohli najít cestu do toho kempu zasvěceného

Když přijeli už i Ježek, Papoušek a Sváťa a všichni si postavili stany (Hrošík si bude muset koupit větší, aby s sebou mohl vozit paní Kolombovou), mohl konečně začít první společný večer. Pštrosík všem představil svou pokladničku na hloupé dotazy, HáZetka spolu s Eliškou hrála BANG! a jiné karetní hry a Puštík se pustil do kroniky. Nechal ji kolovat, aby se všichni účastníci zapsali. Nikomu se ale nic psát nechtělo. Všichni chtěli jenom pít. No spíše to chtělo ale dohnat ztrátu tekutin a teprve pak se pilo na shledání. No a samozřejmě se nesmělo zapomenout na zpěv. Zábava se nesla okolo rezervovaných stolů celkem dlouho a každé ze zvířátek si ten příjemný večer náležitě užívalo. Však poslední zvířátka končila až v brzké ráno (a nikoliv však pod stolem).

 

No a samozřejmě zaznělo i něco na zapamatování:

 

- Píšeš kroniku?

- Ne, zatím kreslím.

 

Pštrosík, Lamička, Marián a další pili už od chvíle co Lamička přijela, aby oslavili její 20tiny a proto není divu, že s nimi pak byla opravdu sranda.

Lamča: Hele co kdybychom vymysleli na každý zvířátko básničku?

?: Zkus mi to navrhnout ráno, jestli si to budeš pamatovat

 

Hrošíkův nečitelný/ nepochopitelný zápis: (jak pro koho – já to přečtu, ale nemám to u sebe)

  • Holky chlastaj víc jak my

  • Žába chce kulminovat

  • Ježek jenom preluduje… zejtra plave za raftem aby vy…

  • Mládí má zelenou

  • Takhle to nenaladí… ???... co z toho vyleze… prasklá struna

  • Na co hraješ- Na ???

 

 

DEN DRUHÝ (Středa 3.7.)

 

Ráno se zvířátka pomalu probudila a začala si připravovat snídani. Nicméně tato i tato akce se trošičku protáhla, neboť každý snídá jinak a v jinou dobu. Kroky vydal signál, kdy že se vlastně bude odjíždět, teda pro většinu spíše odcházet. Bylo to celé lišácky zařízené tak, že začátek nebyl v Rožmberku, ale konec dnešní etapy byl v Rožmberku. Inu i takové věci se dějí.

Ve stanovený čas vyrazila vcelku početná skupina (pro jednoduchost označená jako pěší) směrem ke vlakové zastávce. Ve svém čele měli „borce s navigací“ a na svém chvostu ty, co včera jeli vlakem a věděli své. A tak se šlo a šlo a šlo a šlo, až nakonec čelní skupina zcela minula odbočku do lesa, která vedla právě k nádraží. Nicméně skupinka modrých, kteří vědí, upozorňovala na odbočení – nikdo je však neslyšel. No nevadilo to, přes křoví se také šlo dostat k nádraží. Ale měli navigaci.

Po krátkém odpočinku na liduprázdném nádraží, které se okamžitě zaplnilo, přijel kýžený vláček. Pan průvodčí spatřivší skupinu lidiček oblečených vesměs stejně jim vyhradil celý jeden samostatný vagónek a po několikerém přepočítání zvěře se vyjelo. Během cesty všichni sledovali řeku, která se vinula podél trati (nebo že by se trať vinula podél řeky?). V cílové stanici se rychle přešlo na místo srazu s motoskupinou a všichni se dali do příprav na vyplutí. Bylo potřeba připravit rafty, připravit těla atd. No a pak nastal ten slavný okamžik, a jako vždy slavnostním nástupem (který byl tu a tam narušován různými jednotlivci). Dozvěděli jsme se to, co žádný rok nikdo nedodržuje a to že: posádka poslouchá kapitána a neodmlouvá, že když se holkám řekne plavky dolů, dají plavky dolů apod… Když se ale všichni začali zvedat k odjezdu, zjistili jsme, že zmizela jedna vesta. To zase HáZetka nedávala pozor a někdo si ji nechal u Pštrosíka v autě.

Následně se všichni chopili toho, čeho měli (třeba i rumu) a hurá konečně na vodu. První chvíle byly plné očekávání a hle, všem to šlo a jelo se. Každý již viděl tu pohodu následujících dní. Cestou zvířátka byla lovena nějakým otcem raků (čti papa razzi), ale nikomu to nevadilo a některá zvířátka se i ochotně vystavovala. Z jezů si nikdo nedělal problémy, ale zkušenější si je vždy raději šli prohlédnout, co kdyby.

První zastávka nastala hned u kiosku za Herbertovem. Ne snad z důvodu, že by na jezu někdo utrpěl, ale pro jistotu aby ten dnešní den nebyl příliš rychlý. Po malém občerstvení se pokračovalo dále. Chvíle jistě zpestřil Hrošík, který ukázal scény z filmu Titanic (který ovšem nikdy neviděl a zná jej jen z vyprávění starších). Škoda, že se ale nikdo nepřidal – no třeba se ostatní ještě stydí.

Čas plynul a řeka také a zvířátka se relativně rychle ocitla i v další zastávce v dnešní náročné cestě – U tří veverek. Na pořadu chvíle se ocitlo papání a i místní specialita (ze které ale nebyli všichni úplně nadšení, no co se dá dělat. Padly i další fotečky (profilovky na Facebook) a Hrošík dostal vynadáno, že to jídlo v krabičce musí napřed vybalit a až teprve pak jíst (avšak skutečnost byla trošku jiná). Všude nelze být věčně a tak se zvířátka pobalila a hup zase do plavidel – na další část cesty. Kdo by si však myslel, že tentokrát to bude až do kempu, ten se mýlí. Před Rožmberkem byla opět zastávka a na ní byl technický doprovod (Slon, Krteček a Jessi) kteří všem ukázali, jak Jessinka dokáže vylovit kámen jakékoliv velikosti a ponořit hlavu pod vodu třeba i na minutu pokud to bude potřeba.

Zastávka nebyla dlouhá (no jak se to vezme) a zvířátka byla odhodlána jet rychle dál, do kempu. Nicméně před mostem kdosi neznámý s trikem Koně plácl pádlem tak nešťastně do vody, že vypukla taková malá vodní bitva. Pádlo stíhalo pádlo a vody bylo všude dost a trička zvířátek postupně vlhla a stávala se mokrými. Výsledek bitvy byl katastrofální. Loď, která pravděpodobně začala bitvu, se rychle stáhla, ostatní bojovali jako o život a nakonec ti, co za to vůbec nemohli, byli „nejmokřejší“. Což se jim vůbec nelíbilo a dávali to jasně najevo.

Po dojezdu do kempu všichni tak nějak odpočívali a těšili se na několik týdnů objednanou večeři. Samozřejmostí byla i očista, a to jak těla, tak i duše. Chlapi se za 10kč vysprchovali 4 (zapsal/a bych to jako rekord), ale některým spouštění takové sprchy dělalo velké problémy.

Sklípkan: No já jsem tam přikládal ruku, mlátil do toho a pak přišel nějaký malý kluk a řekl „zkus to z boku“ a ono to fungovalo!

V sedm hodin nastala ona očekávaná večeře. Neobešlo se to však bez větších zmatků, neboť nikdo si po dlouhé době od objednání nepamatoval, co si vlastně objednal. Ještěže to měl Kroky řádně evidováno. I tak někteří nahlíželi do záznamů i vícekrát ve snaze přiblížit se objednanému jídlu. No skončilo to prapodivně – někteří měli to, co si objednali, někteří ne (ale jako bonus to měli i studené neboť to chvíli stálo opodál na stole) a dokonce se našli i takový co, neměli vůbec nic. Otázkou zůstává proč se tak stalo. Řešení nebylo jednoduché, ale částečně si za to mohla zvířátka sama (prostě někdo tu svíčkovou skutečně např. Hrošíkovi snědl) a částečně je vina i na obsluze (ty dvě jídla navíc si připsala ale dál s tím nic nedělala).

Po večeři vládla trochu rozmrzelá nálada, ale to se nakonec trochu spravilo večerním programem, opět s písní na rtech.

Během toho začalo lít jak z konve.

  • Nezaprší a nezaprší

  • Prasátko vytáhlo svůj mega deštník: „Hele, to je deštník 3+1?“

 

Ježek si začal balit kytaru a chtěl jí spát… Kůň: Ježku, takhle se ti ale bude blbě hrát!!!

 

Poznámka dne: Posádka se bouří, mám radost. Budou z nich echt vodáci a rádi si na mě jednou vzpomenou Pštrosík

 

Některá zvířátka byla unavená a tak skupinka trochu řídla. Někteří opět (ne)překvapili a vydrželi až do ranních hodin.

Krásné uvítaní čekalo Hrošíka nad ránem na WC, kdy se ho Sklípkan ptal, co tu vlastně dělá – odpověď byla jednoduchá – To ti tady snad ani nebudu vysvětlovat, natož ukazovat.

 

 

DEN TŘETÍ (Čtvrtek 4.7.)

 

Ráno (již o půl sedmé ) zvířátka probudil pronikavý Volavčí/Sklípkaní zpěv. Kdo by to byl řekl, že volavky umí zpívat (poznámka Slona: Marián zpíval do čtyř a od půl sedmé kolik toho vlastně naspal?) Pomalu si všichni začali vařit čajíčky a kafíčka. A protože letos Slon s Krtečkem měli i chňapky (přestože se jim rozbila darovaná rakev), nikdo už si prstíčky nespálil. Když se ráno Prasátko probudilo, skoro nemohlo mluvit. Už jen chrochtalo. Žába už jen vysílal kouřové signály (ač nekouří).

Prasátko: My jsme s Žábou dneska řidiči. O půlnoci říkal, že už raději nepije. Tak jsem se nad

sebou zamyslela a dala jsem si už jenom 10 panáků.

 

Pštrosík sice hlasivky měl, zato mu chybělo tričko. A tak mu ho Puštík přinesl.

Pštrosík: Jak to vypadá?

Puštík: Zmačkaně ale vlhce

Žába: A nějaká věta rozvitá by nebyla?

 

Během snídaně Žába vylezl na žebříček a všem oznámil radostnou novinu, že dnes bude pršet až ve čtyři. (Nakonec nepršelo vůbec- poznámka Puštíka). No nikomu to rozhodně nevadilo.

 

Když se zvířátka dozvěděla, že dnes by podle plánu měla svoje auta až do konce vody vidět naposled, moc se jim to nelíbilo. A proto se vrátila ke starému způsobu převozu. Během převážení aut do dalšího kempu se někteří stateční jedinci vydali na prohlídku hradu Rožmberk. Byl to sice výšlap, ale za ten krásný výhled jim to stálo. Rozhodli se, že se u něj společně vyfotí, aby měli památku. A taky, aby byla ta kultura pro HZ (ač tam bylo jen jedno).

 

Puštík: Proč mi to připomíná třídní fotku?

Hrošík: Víš ale kolik z nás už muselo propadnout?

Prasátko: A kolikrát?

Hrošík: Když já se ty zlomky chci naučit!

 

Po příchodu na hradní nádvoří zjistili, že prohlídku hradu nestíhají, tak se šli aspoň podívat do obchodu se suvenýry a v tom parném dni se trochu občerstvit. Hrošík si po letech koupil zmrzlinu, teda spíše nanuka. No a samozřejmě kus hmoty dopadl i na zem.

Hrošík: Já mám vždycky pokapaný břicho a manželka kozy… (a Sysel rozkrok, protože se mu to nemá o co zastavit )

Během odpočinku u dobrého kafíčka spravil Sváťa Puštíkovi kroniku-párala se na ní záložka. (uříznuto nožem babičky Syslové a opáleno Hrošíkovým zapalovačem)

Některým zvířátkům se odpočinek už zdál dlouhý a tak bYla Puštíka- byla to Eliška. (tvrdě bila→tvrdé Y)

Na cestě zpátky zvířátka na cestě našla přejetou žábu (Kdo je žába? – No přece Žába!). Naštěstí o chvíli později zjistila, že stále žije, ostatně jel v automobilu. Bylo to o fous!

 

Po příchodu do kempu se celá výprava připravila na další cestu, neska jedeme jenom příjemných 16km A tak soulodíme a soulodíme i s cizíma. Dokonce od Žáby okoukali trik s Kanďákem! Během soulodi Pštrosík telefonuje…

Kůň: Hele Pštrosíku, víš, že můžeš řídit jenom s handsfree?

 

Během cesty se vyskytl menší problém- už během nastupování si Sklípkan všiml, že jejich plavidlo je jaksi divně orientováno a dával to Hrošíkovi za vinu. Skutečnost byla ovšem trochu jiná. Technická závada v podobě divně nastaveného ventilu měla za následek to, že raft pomalu, ale jistě ucházel. Nakonec skončili jako poslední a museli nouzově přistát u nějakého křovíčka na pobřeží. Tam se pokoušeli ventil opravit a to tak vehementně, až se podařilo vypustit celou podlahu. A tak, odkázáni na jiné raftaře zcela vzadu, čekali až pojede někdo s pumpou. Nakonec však někdo plul a tak po doplnění potřebného množství vzduchu pluli dál k místům, kde na ně všichni čekali. No a samozřejmě po šťastném shledání se plulo dál.

Protože už zvířátka měla hlad, stavila se v kiosku na menší předkrm než se naobědváme U Fíka.

Potkali jsme tam naše známé, co s námi soulodili.

Eliška: Jé hele, to jsou ti zelení akorát jsou nazí!!!

Při odjezdu se nám trochu zatáhla obloha…

Kroky: Moje posádka sebere támhleten deštník.

Hrošík: A mám si ho zapíchnout do břicha nebo do zadku?

?: Podle toho, jestli ležíš na břiše nebo na zádech…

 

Během plavby si Pštrosík konečně začal pochvalovat svou posádku…

Pštrosík: Kroky neruš je, konečně jim to jde!!!

Papoušek: To je největší poklona, kterou od něj za vodu uslyšíme…

Po zbytek cesty k Fíkovi jsme už jen soulodili. Hrošík nám předvedl pár svých gymnastických kousků, no jasně holubička musela být jak jinak… Taky jsme potkali potopenou loď…

  • tu nevylovíme, ta je zlomená…

  • tak ji uprostřed zatížíme!

  • není to ta utopená loď Hrošíka?

 

A konečně jsme U Fíka. Kdo nebyl U Fíka, nebyl na Vltavě!

K Puštíkovu zklamání byla na kiosku cedule „KOFOLU NETOČÍME“

Kůň: Tak já si dám kofolu

 

Hrošík asi rozradostněn jídlem si hned pokecal gulášem nové plavečky, aby zároveň zjistil, že ještě u okénka zapomněl malinovku ... no prostě smůla.

 

Po pořádném obědě je potřeba si odpočinout. A tak se Papoušek, Puštík, Ježek a Eliška vydali k raftům na chvíli si lehnout do trávy než ostatní dojí. Po chvíli přiběhla HáZetka…

Papoušek a Ježek: Vojto ty jsi normálně rok od roku horší HáZetko…

Klíště: Co? (po zopakování) A co to znamená?

Komár: No to je jako pro děti…

 

Poslední pár metrů do kempu Viking už probíhal bez soulodění. Akorát si Puštík trénoval nahazování pádlem a Ježka to naštvalo, tak ji hodil do vody. Ještě že je tak dobrý plavec…

 

Po příjezdu všichni dostavěli stany a věnovali se hygieně a odpočinku. Někteří nevydrželi muka čekání a byly přistiženi s plným talířem pečených kostí u výdeje jídel. No a aby se neřeklo, tak ještě že existuje ten FB – hned se to tam objevilo. Zvířátka se začala připravovat na večer. Někteří hlídali stůl, aby si bylo kam sednout, ač se tam nakonec vůbec nesedělo. Ono totiž nakonec to dopadlo tak, že si zvířátka udělala u svých plátěných příbytků z umělé hmoty ohýnek a tam se opět zpívalo. Na pořadu do totiž byla řízená degustace (neřízené chlastání až pak). Degustaci vedl jak jinak než odborník Sklípkan, který tvrdil, že ty flašky domů rozhodně nepoveze. Zábava plynula, někteří ze zvířátek byla se svými známými a tak se stalo, že u ohně vlastně téměř nehrál Kroky, ale Slon s Ježkem. Ale budou muset do dalších let lépe potrénovat hlasivky, bylo je hůře slyšet zpívat. No prostě Kroky je Kroky. Na začátku večera došlo i na návštěvu, za zvířátky přijela Žabka s hafanem.

Noc se opět trošku protáhla (ostatně jako vždy) a dokonce někteří byli při návštěvě oné místnosti vtaženi ne zpět do svých stanů, ale opět do víru zábavy. A tak se stalo, že třeba Hrošík i tančil se Syslem a jen náhoda za to jistě mohla, že skončili na zemi v pořadí – zem, Sysel, Hrošík. No nikomu se nic vážného nakonec nestalo a Hrošík se do příště naučí tančit, než vyzve dámu do kola.

 

 

DEN ČTVRTÝ (Pátek 5.7.)

Ráno, když se všichni nasnídali, sbalili stany a nachystali si věci potřebné věci do raftu, vydali se podívat na daňky. To je takový ten jelen s lopatama. Původně tam šli kvůli HáZetkám, ale nakonec HáZetka řekla že nikam nejdou, protože chtějí hrát karty, a tak šli dospělí úplně sami. No hlavně že se organizuje kultura a poznávání kvůli nim.

Když se zvířátka vrátila, dofoukla rafty, najedla se (znova) a mohla vyrazit na další den na vodě. V plánu bylo jen nějakých hloupých 8km, takže si mohla dovolit skoro celou cestu soulodit (a to i na voleji před Větřním). Pštrosíkovu loď to ovšem moc nebavilo a tak se vydali napřed. Prostě musí být všude první.

Zdálo by se, že cesta může proběhnout i bez zastávek, ale to je omyl. U papouščí skály bylo nutné zastavit a podívat se, jak to vypadá a kdo projede (a kdo ne). No a když už byl vedle ten kiosek tak je nutné i zastaviti a posilniti se. Sice jídlo bylo nekřesťansky drahé, ale zvířátkům to nevadilo, protože se během čekání mohla dívat na moc sympatickou obsluhu a navíc si velmi pochutnala . Někomu stačila i tekutá strava, někdo musel mít i palačinky navíc. Ale díky délce trasy se vůbec nikam nechvátalo.

Po sjetí jezu se opět rozhostila pomalá klidná nálada, kterou kazili jen Sklípkan s Hrošíkem, kteři si hráli na kulomety na přídi, což trochu (již dva dny) rozlaďovalo Krokyho (on věděl, koho si posadil jako levého háčka). Nakonec pod prvním krumlovským jezem se zastavilo a hurá na propůjčenou ubytovnu(díky Krokyho dlouhým prstům). Určitě to bylo lepší jak narvaný kemp o kousek vedle.

Všichni hned začali zkoumat pokoje, sprchy a záchody v ubytovně. Když se trochu rozkoukali, hodili se do gala a vyrazili na podvečerní procházku Krumlovem. Prohlídli si jezy, které v noci pojedou, dali si zmrzlinku a všichni až na Prasátko, Koně a Lišku (ti se rozhodli, že si dají rybu) se pomalu vraceli zpátky. Když si opekli špekáčky, rozloučili se s Maroškem a začali se pečlivě chystat na noční plavbu Krumlovem. Sice se ze začátku nikomu moc nechtělo, nakonec ale jeli v plné sestavě kromě Prasátka, které vystřídal Krteček (taky se chtěl podívat).

Všichni si nasadili pláštěnky, aby jim nebyla zima, jen Neonka s Krokym se oblékli, jako by čekali chemický útok. Ještě pytlíky na ruce a přežili by . No a maska taky chyběla.

Kousek před desátou hodinou veček snesli rafty k řece a vyrazili vstříc dobrodružství.

  • Šíma: Hele Kroky a jak se potom dostaneme zpátky?

  • Lamča: Ty sis nevzal polštářek a kartáček na zuby?

Neznámý člověk na mostě sice strašil, že tam nemají jezdit že se odtam ještě nikdo nevrátil, ale oni se nezalekli a pluli dál. Na prvním jezu se Hrošík strašně vylekal a to tak, že až vylekal Sysla ... no inu v noci se dějí věci. Zbytek plavby byl poklidný a všechna zúčastněná se kochala nezvyklou nádherou noční jízdy. Ano skutečně to byl zážitek.

Po dojezdu bylo nutné všechno a všechny přepravit zpět do ubytovny, ale zvířátka jsou již sehraná a tak to všechno proběhlo bez větších problémů.

Když uložili HáZetka to TeePeečka, všichni si sedli a začali si povídat. Po chvíli ovšem přišla HáZetka s tím, že v TeePeečku spát nebudou, protože v nich jsou škvoři. Nakonec spala na volných postelích v ubytovně.

Puštíka bolelo ucho a tak dostalo od Hrdobčíka vatu a slivovici.

  • mluvte na ni jen z jedný strany, ona je slepá na jedno ucho!

 

Pár nočních hlodů zapsaných na půl ucha :

- Prasátko nevnímá a Krteček se na ni nemůže dovolat…

Krtek: Ty jo ty nemluvíš a už ani neslyšíš…

Prasátko: No jo a ani neuvidím až si dám tento pochybný rum.

 

- Hrdobčík: Přemýšlíme, proč má ta čelovka červenou a zelenou barvu.

Kůň: Protože jiný diody neměli.

 

 

- Prasátko: Prosím tě Martine, ty karty HáZetek mám schovat?

Kůň: Ne. Když jim to schováš, tak to budou zítra hrát ještě dýl.

 

- Pštrosík: Ty rafty by se měly zítra vysušit

Kroky: To vysušíš v bytě.

Kůň: Když ten raft v bytě rozdělá, tak už se tam sám nevejde a špice bude koukat z okna.

 

Noc přecházela pomalu ale jistě v další den a tak se všichni odebrali postupně spát. Někdo dříve, někdo později. A tak se stalo, že pánové se ráno nakonec trošku dohadovali, kdo vlastně více chrápal – no věděli všichni do čeho jdou.

 

DEN PÁTÝ (Sobota 6.7.)

 

Ráno proběhlo standardně - no prostě něco jako snídaně a úklid.

Zdravotní deníček:

  • Puštík sebou ráno sekl na záchodě a zvrací (asi někde vypil kus Vltavy)

  • Leonek si o něco rozrazil pusu

  • LaMička už bez vyrážky pod očima zato s rozbitým kolenem

  • Šímu s Prasátkem bolí v krku

  • Všichni už jsou tak trochu praštění. Někteří doopravdy (pádlem) a jiní od přirození

  • Elišce se stýská po banánech (chybí jí hořčík a chytly ji křeče)

  • Pštrosíka ještě neomrzela simulace s kolenem

 

Po raním kolotoči se opět všichni (ale už bez Sklípkana) vydali na další cestu. Je to již poslední den na vodě. Bohužel Puštíkovi se udělalo značně nevolno a nemohl jet, proto pouze opsal postřehy ostatních . Také u Krokyho na plavidle se děly změny, jako druhý háček byl určen Sysel a Hrošíkovi se to ne úplně líbilo, Sklípkan je prostě Sklípkan. Všichni popíjeli, zpívali a koupali se. Soulodilo se ve velkém.

- Hrošík: Já ten šutr zkusím vyplašit

- Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého… Šutr…

 

Na oběd se zvířátka zastavila U Milana. Tam bylo veselo!!! Spousta lidí, spousta jídla a dokonce i nějací trampové tam hráli, zpívali a jódlovali. Zvířátka se zahřála u okýnka s dobrou medovinou, nacpala si bříška klobásami a ta majetnější si dala grilovanou flákotu. HáZetka se zase sesypala na stánek s palačinkami… (LaMička). Hrošík si taky dal palačinku, ovšem až po klobáse a někdo to komentoval slovy, že krmí paní Kolombovou, kterou veze s sebou.

 

- ?: Co tam ta blbka dělá?

Pštrosík: Jaká blbka?

?: Ta naše! (Sajsl)

- Žába: Vyměním Sysla za flašku rumu. A za pět, pokud ji budete chtít vrátit.

- ?: Hele, tam je jedna holka na pět kluků. Nemůžeme se přidat?

Neznámý vodák: Ne, ona už je plná.

 

Po nasycení a nepodařené výměně Sysla se pokračovalo dále. Počasí bylo takové divné, nicméně nikdo z toho už nic nedělal, proč taky nakonec.

 

Přišla i chvíle kdy je nutné provést opačnou operaci sycení, a to vyprázdnit se. Zastavilo se u břehu u křoví a děvčata si zabrala jednu stranu a chlapci druhou. Hrošík stojící opodál a bedlivě sledují obě strany prohlásil : Kdo nečůrá s námi, čůrá proti nám.

 

Poslední okamžiky na vodě byly doprovázeny hromadnou soulodí i s dalšími skupinami a jednotlivci. Dokonce i malá bitka nastala na palubě (což se ne všem líbilo).

 

- Ježek: „Ahoj, co máte dobrýho?“

Nejdřív to bylo jen ze zvědavosti, ale posledních pár km před kempem už z nouze,

protože jsme byli uplně vypití a i chudáci, co s námi soulodili, skončili naší vinou na

suchu. Bohužel nám všichni odpovídali buď že nic, nebo jen srdce (poznámka Lam)

- Kdo si dá banán? (na žlutý kánoe) Jé, nezralej banán! (na zelený kánoe)

Sysel: Dáš si? Já ti ho vysvlíknu…

Před Zlatou korunou se konečně podařilo vyměnit Sysla na jiný (zcela jiný) raft a na háčku Krokyho plavidla se na chvíli ocitl někdo úplně odjinud, naštěstí na těch pár metrů to vůbec nikomu nevadilo. Po splutí posledního jezu bylo opět vyhlášeno známé heslo „krleš“ a všichni se totálně zmáčeli. Když se převlékli do suchého, vypravili se do kiosku něco malého sníst.

A nastal poslední večer. Všichni pili, zpívali a kapitáni měli závěrečnou řeč. Zábava byla opět delší, ale ne všichni vydrželi do konce. Dokonce se stalo i to, že někteří nechtěli vydržet, ale museli .... prostě když mohutně prší tak mohutně prší. A nenaděláš nic.

 

Slon: Já bych jmenoval Pštrosíka veterinářem.

Pštrosík někde prošustroval kasičku na hloupé dotazy.

A zase nám prší…

- Hrošík: Proč sedíte pod tím deštníkem, když venku tak hezky prší?

 

Žába: Týjo, to zas bude, než mi uschnou vlasy…

Papoušek: Co to tady je? Aha, on se Ježek učí plavat.

 

Ježek: Když políbíme Žábu, tak se z něj třeba stane krásný princ.

 

 

Poslední věta k expedici:

 

Všem díky za super zážitek (každý jste originál) Kroky

 

Bylo to opět super…škoda toho mostu… Hrošík

 

Všem dík za velmi zdařilé chvíle po boku veselých zvířátek. jelikož mohla bej jen jedna závěrečná věta, tak jsem nemohl vše sdělit, co jsem chtěl. Žába

 

Doufám, že za rok zase se všemi… ahóóój Slon

 

Jsem moc rád, že jsem dostal možnost být s tak super partou, příště vezmu ještě jedno dítě, to musí zažít také. Sváťa+Klíště

 

S úsměvem a písní na rtech vstříc všemu, co si voda na nás nachystá!

Děkuji všem a ahóóój! Papoušek

 

U mě je na poslední větu ještě příliš brzy- takže se toho nezúčastním Kůň

 

Dík za krásnou vodu. Moc jsem si to užil a doufám, že budu pozván na další akce Červeného ZOO. Hrdobčík

 

Jednou větou, jedním slovem, jednou slabikou→ OK Pštrosík

 

Lamička si přinesla kuřecí salát s majonézou… Tak to vypadá, že bude blejt stejně jako Puštík… Vlakem pojedu domů asi já Krteček

 

Čerstvě pokřtěná Vačice. Děkuji Zoákům za úžasnou akci a už se moc moc těším na další

 

Tentokrát velká pochvala Krkokymu- ráno už téměř neprudí Jinak jako každý rok skvělý relax díky všem. Liška

 

Letos určitě nejkrásnější řeka, byla jsem mile překvapená A bez veselé party by to taky nebylo ono, díky za atmosféru! LaMička

 

Děkuji všem zvířátkům za krásné přijetí. Byl to skvělý týden Pěnkava

 

Jako vždy povedená akce, trochu jsem si odpočinula, dost jsem se unavila- tak nevím, nevím. NE bylo to OK. Neonka

 

Ve jménu Otce, Syna i Ducha Svatého… Šutr… Všichni mi vždy a všude mohou dělat jen a jen radost. Těším se zase na příští rok. Ježek

 

Tak zase za rok Sajslík

 

Skončili jsme jasná zpráva… A příští rok ahóóój (teda snad ) Prasátko

 

Doufám, že jsme moc nezlobYli a že nás příště vezmete zase!

Díky za super týden. Činčila a kluci

 

Nechápu, proč většina zvířátek píše, že to letos bylo OK… Pro mě to byla ta nejkrásnější řeka, kterou jsem kdy jela sice poslední dva dny jsem se nemohla kochat přírodou, jen záchodovou mísou, ale stejně to stálo za to! Všem moc děkuji za krásně prožitý první týden prázdnin Puštík

P.S: příští rok už kroniku nepíšu!

 

Poslední slovo admirála:

Milé děti… protože jste zlobily… jděte všichni do prdele…

 

DEN ŠESTÝ (Neděle 7.7.)

Poslední ráno se zvířátka probudila do dne plného sluníčka. A díky skvělému dešti, který večer nedopřál některým ani opustit místo zábavy, i do pořádné bažiny. No nevadí, poslední den si přeci nenechají ničím zkazit Prasátko dokonce nerozladilo ani to, že mu na snídani zůstal už jen tvrdý chleba s hořčicí- je to přece Prasátko (no nakonec pod hořčicí byla i paštika)

Otec raků (čti papa razzi) Sváťa ještě udělal pár závěrečných fotek a pak postupně všichni vyrazili ke svým domovům. Někteří se ještě před odjezdem stavili ve Zlaté Koruně za kulturou a jiní museli ještě před odjezdem trochu očistit auto a stany, ale nakonec se všichni v pořádku (až na pár odřenin, puchýřů, apod.) dostali do svých domovů.

Některým se stala i ta nehoda, že se ještě setkali v Budějovicích u Mekáče. Kůň chtěl sice na přechodu pro chodce přejet Hrošíka, ale na poslední chvíli si to asi rozmyslel, auto bylo ještě potřeba.

 

Kůň: Ahoj, kde se tu berete?

Hrošík se Žábou: Jedeme z vody.

Kůň: A kde jste byli.

H+Ž: Na Vltavě.

Kůň: No škoda, že jsme se tam neviděli.

 

 

Tak zase za rok, AHÓÓÓJ!

—————

Zpět