Expedice ZoOtava 2011

01.07.2011 12:00

 

 

Účastníci zájezdu:

-porceláni: Štěpánka-Muška, Liščátko, Šimon-Komár

-kapitáni: admirál Kroky, Kůň, Lukáš-Čáp, Pštrosík

-plavčíci: Liška, Prasátko, Kolibřík, Babočka – pod vedením Koně

Neonka, Slon, Krteček, Puštík, Lamička – Krokyho posádka

Žífa, Panovník, Panovnice, Muška, Hanka – Čápovi svěřenci

Ježek, Sysel, Kravička, Hrošík, Hrdobčík – na Pštrosíkově raftu

 

P.S.: (nejen) ty hnědý podšálky sežral Žífa :)

 

PÁTEK, 1.7.

Je to tady Hlavní organizátor Kroky všem zvířátkům už dlouho dopředu posílal informační a organizační maily, abychom se po roce zase všichni sešli a sjeli společně nějakou českou řeku. Měli jsme na výběr z několika možností, ale horkým favoritem byla Otava a rafty. A tak se v kempu Sušice odpoledne začala sjíždět všechna možná zvířátka ze všech možných koutů republiky. Většina přijela autem, jen někteří dobrodruzi, jako např. Kolibřík a Lukáš jeli vlakem. Hrošík chudáček málem nejel, protože ho zlobila nemoc. Prý ho bolelo v krku, ovšem je to záhadou, když žádný krk nemá

,,Nojo, a kde je vlastně Kroky s Neonkou a Panovníky? Už přijeli?“ Kdepak... Našemu admirálovi selhala brzdová hadička a dorazili o dobré 4 hodiny později, než bylo v plánu. Ale hned si spravili náladu, přišli totiž mezi veselou partu ostatních zvířátek. Celou noc se jedlo, pilo, hrálo a zpívalo. Ježka s kytarou si občas vypůjčil vedlejší stůl, Hřebeček muf a ostatní děti hrály fotbal a náramně se u toho bavili. No krásně nám to začalo

Hláška večera- Kůň: ,,To bych se fakt nasral, kdyby si moje žena namočila koule!!“

 

SOBOTA, 2.7.

První ráno bylo sice náročné kvůli tomu, že bylo po první noci..., ale všechna zvířátka se těšila, až poprvé nasednou na raft a popádlují vstříc novým dobrodružstvím. Aby je čekala jen ta příjemná dobrodružství, admirál Kroky a kapitán Kůň probrali se zvířátky základní vodácká pravidla. ,,Povinně zopakovat která je levá, pravá, kontra a záběr!“ zavelel náš statný hřebec.

Aby měla zvířátka motivaci k dobrý výkonům s pádly, proběhlo velké povyšování a přidělování hodností. Každé zvířátko plácl admirál Kroky přes zadek pádlem a kapitán Kůň předal jmenovací listinu. A u rozdávání hodností se neskončilo. Lamička, která před třemi dny oslavila 18 let, dostala od Zoa krásné červené třičko zepředu s logem Červené zoo a vzadu s nápisem LaMička 18. ,,Já ho snad ani nebudu sundávat “ Kůň: „Ale budeš, neboj...“

Rychle rychle, všichni už se těší na vodu. Nasnídat, sbalit, odvézt auta, nafouknout rafty a jedéééém!! Po prvních 3.5 km kiosek... No nejvyšší čas na oběd uvázali jsme rafty a šli okupovat bufet. Ono s prázdným žaludkem se blbě pádluje... Co bylo horší, než prázdný žaludek, byla zima. Studeně foukalo a sluníčko na zahřátí nechtělo vystrčit ani paprsek. Nedá se nic dělat, rychle na rafty a do tepla do stanů. Celkem jsme ten den ujeli 13 km. Hezká trasa na zahřátí V prvním kempu jsme neměli moc místa na stavění stanů (,,Co kdyby přijely karavany, kam by se vlezly???!!“ staral se úzkostlivý pan majitel). Nakonec jsme se vlezli, dokonce kolem ohniště. Pštrosík a Sysel zajeli nakoupit špekáčky, chleba a hořčici na večeři, některá zvířátka se šla podívat na předměstí hradu Rabí, někdo se jen poflakoval nebo spal po náročné plavbě.

Večer se opékalo, hrálo, zpívalo a kontrolovalo zápisné. Kroky dostal rum s nálepkou krokodýla Ale moc dlouho nevydržel... (ten rum). V kempu bylo rušno do ranních hodin, však taky ráno některá zvířátka jen horko těžko otvírala očka ;)

 

NEDĚLE, 3.7.

Brrrrr!! Ráno teploměry ukazovaly 13 stupňů... To se zvířátkům vůbec nechtělo ze spacáků a už vůbec ne do studené vody. Proto bylo po snídani rozhodnuto, že se půjde na nedaleký hrad Rabí. Přivázali jsme rafty na auta, s velkými problémy narvali věci do kufrů (ještě že Břicháčkovic Fabia se dá dofouknout) a jelo se na výlet.

Zaparkovali jsme na náměstí a stavili se do Rábské hospůdky na oběd. Někteří mlsouni neodolali ani vedlejší cukrárně. Potom už se šlo na hrad. Když zvířátka zjistila, jak velké je vstupné, rozhodla se, že by jim prohlídka hradního nádvoří za 30 Kč měla stačit. Shlédli jsme zajímavou výstavu fotografií glamour a přírody v bývalé konírně. Tam jsme také byli ještě jednou menší expozicí poučeni o nebezpečí, které nás čeká příští rok 2012 s koncem Mayského kalendáře (takže tohle byla naše poslední zoovoda ;) ).

Komár, Muška, Krtek a Lamička si vyzkoušeli, jak se střílí ze starodávného luku, a pán je všechny pochválil, že by si určitě i ve středověku zvládli něco ulovit. Ostatní zvířátka si nakoupila sklenice s medem od hradních včeliček, medovinu, horký mošt na zahřátí, palačinky s medoládou a jiné rábské dobroty. Na závěr jsme zvládli vytvořit i první společné foto. Pán, který nás fotil, se jen trochu bál, aby každé zvířátko nevytáhlo svůj foťák... ,,Nebojte, jen tyhle 3, my si to rozposíláme. Ale zmáčkněte to 25 krát, ať má každý fotku .“ Pak už jsme se postupně vrátili k autům s rafty. Někteří se po cestě zastavili v obchůdcích se suvenýry, aby měli památku nebo něco dovezli domů z výletu.

Ani ne za půl hodiny jsme dojeli do kempu Otavský ráj, kde se nám líbilo tolik, že jsme tam zůstali až do konce dovolené. Byl tu moc milý personál, příjemné prostředí, sprchy s teplou vodou, luxusní kadibudky... Co víc by si zvířátka mohla přát?? Snad jen méně deště a větru a více sluníčka. Počasí se totiž ne a ne umoudřit .

Postavili jsme stany, zahnali hlad a nakonec jsme se všichni shromáždili v tamějším kiosku. Rum tekl proudem, hlavně z Hrošíkovy flaštičky. Pily se nápoje jako rum s kolou nebo čaj s dvojitým rumem. Během večera nám paní majitelka ukázala, jak se pije zelená s citrónkou a bylo vymalováno, jelikož to některým náramně zachutnalo. Kroky bezvadně hrál a za chvíli zpívala nejen celá zoo, ale i vodáci od ostatních stolů. Došlo i na tanec-Kolibřík a Hrdobčík to rozjeli, však jsou taky oba trénovaní tanečníci. Kolíbání velkého rumem posíleného Hrošíka a Lamičky už nevypadalo tak ladně, ale snažili se ze všech sil (hlavně aby Hrošík nespadl do krbu....).

Večer utíkal, všichni se náramně bavili a užívali si volna ze školy a z práce. Až na Pštrosíka... Hrošík totiž sice minul všechny mosty loni a zatím i letos, ale rum je prevít a složil chudáka Hrošíka k zemi, stůl nestihl uhnout a chudáček náš nejroztomilejší tlustokožec si rozbil hlavu. ,,Ještě že až to budu vysvětlovat v práci, tak to můžu svést na manželku .“ Tak ho Pštrosík musel dát zase dohromady, ošetřit a pofoukat mu bebí. Nejlepší na tom je, že ráno si tento incident pamatovala všechna zvířátka, kromě Hrošíka a Pštrosíka :D

Zábavu postupně přebila únava a zvířátka šla spát. Kůň sice ještě jednou utekl Lištičce ze stanu do hospody a Krokymu trvalo, než od Neonky ze stanu dostal pyžamo a něco k pití, ale nakonec i oba velcí šéfové zmizeli ve spacáku se zeleným oparem.

 

PONDĚLÍ, 4.7.

Hurááá!! Konečně sluníčko... Některá zvířátka ani nemohla dospat ve stanu, jak jim bylo horko. Na nic jsme nečekali, přivázali rafty na auta, poprvé za týden oblékli plavky a vyjeli asi 13 km proti proudu řeky. Řidiči potom odvezli auta zpět do kempu, ostatní zvířátka se posilnila před cestou. Syslík, Pštrosík, pár dalších zvířátek a samozřejmě i popelnice Žífa (během ZoOtavy povýšen na skládku) šli hledat podle navigační cedule 500 metrů vzálené občerstvení. Po delší době se vrátili s tím, že po 500 m narazili akorát na další ceduli 500 metrů. No uznejte sami, to je pěkně blbá hra, koho by to bavilo... Jediný, kdo dorazil až do cíle byl Žífa, ten se vrátil i s kořistí.

Pak už se jelo. Břicháčci se rozdělili do dvou raftů, aby nedocházelo k rodinným potyčkám. Cesta byla plná jezů, tak se pořád vystupovalo, kontrolovalo, přenášelo, nastupovalo... Když už se něco jelo, tak jen kapitán a háček. Nebo plně obsazený raft uvízl na hraně jezu a muselo se z lodi. Taktika skáču, skáčeš, skáčeme vysvobodila uvíznutá zvířátka jen málokdy .

Holky byly naprosto odzbrojeny Čápovým originálním způsobem čůrání – nestahovat trenky, jen protáhnout nohavicí . Po cestě se zoo stavila na oběd v jednom motorestu, kde vařili opravdu dobře. O to náročnější potom byla další cesta s plnými bříšky... Ale zvířátka zuřivě pádlovala, kapitáni zvyšovali morálku a nasazení plavčíků jak se dalo a tak jsme se propádlovali/probrodili (a někteří i nechtěně vykoupali) až do svého kempu. Největší odměnou bylo, že stany tam stály už od rána a nemusely se stavět. Stačilo zalehnout do spacáku a načerpat síly na večer.

Krteček, Slon, Babočka a Prasátko jeli zvířátkům pro špekáčky a další dobroty, ostatní nachystali oheň. Celý večer se pak opékalo a hlavně povídalo o všem možném. Ježek, Kravička, Hrdobčík a Lamička hráli ve stanu UNO, Puštík jim dávala hádanky ze sirek a Čáp je naučil se sirkami kouzlo, ze kterého byli všichni nadšení.

 

ÚTERÝ, 5.7.

Zas to zatrápené počasí... Nedá se svítit. Rafty zůstanou v kempu a zvířátka se opět kulturně obohatí, tentokrát na zámku Blatná. Kronikářku Lamičku od rána trápila rýma a ucpané dutiny, tak raději zůstala ve stanu, psala kroniku a hlavně spala. Večer jí zvířátka povyprávěla a napsala své zážitky. Mušce se nejvíc líbily pantofle, které dostali na zámku, aby neničili podlahy. Všechny zvířecí samce zase zaujala mladá slečna průvodkyně, která se jim na zámku věnovala.

 

Přímé svěděctví Ježka (doslovný přepis): Dnešek super, paní průvodkyně sice nebyla moc slyšet, ale stejně si z toho nebudu nic pamatovat :D Oběd vynikající čekání 20 minut na první a 2 hodiny na poslední chod nemělo chybu. Paní se do doby než jsme přišli ještě usmívala... Vyhnali jsme pár hostů dřív než si stačili sednout a jídlo tak 50:50... Nejlepší byla pizza holek Syslika a Kravičky, zapomněli jim tam dát šunku, žampiony i smetanu a dali tam jen salám z místní sámošky kterej tam vůbec neměl být, tvar měla všelijaký jen ne kulatý a každá pizza trvala 20 minut i když měli pec na 8 pizz, jak nám paní servírka povídala, Žífa se svým přáním zopakovat si Vánoce taky nepochodil, protože k jeho kaprovi mu bramborový salát neudělali. Za to mu přinesli jako prvnímu tatarku a jako poslednímu jídlo takže hodinu stál u tatarky a jen mlsně koukal, nakonec ale nezklamal a i když už všichni stáli na ulici na odchodu zasedl ke stolu u Prasátka a dojedl po ní Katův šleh. Prasátko: ,,No já to už nedojedla, protožeta poslední nudlička vůbec není nudlička a je nedodělaná.“

Žífa: „No ochutnáme... Není to špatné“ a sežral vše do posledního drobku... Zachránila nás až cukrárna s výbornou kávičkou a zákusky a ty poháry co měli Břicháčci vypadaly náramně... Žífo, příště se zeptáme kuchaře jestli tam pro tebe nebude mít kýbl se zbytkama.

Některé Pštrosíkovy zážitky: .......Při čekání na oběd jsme kontrolovali rybáře naproti abychom věděli, kdy vytáhne candáta nebo kapra. Žífa byl ochoten si toho kapra i klepnout a já jít si ten oběd uvařit. Jinak se den podařil.........Cesta do Blatné super, Kůň v kempu vyhlásil, že pojedeme po hlavních tazích, takže jsme si prohlédli ve Strakonicích bagr a pak se po cca 7 km vrátili na tu okresku, kterou jsme nechtěli jet. Byla zvolena nejkratší možná cesta o 11 km delší než normálně. Ať žije navigace a Pavel Liška .

 

Na závěr kousek z Kraviččina vyprávění: ......Na zámku byla mladověká průvodkyně a jelikož jsme byly velká parta + cizí lidi a hluku bylo jak na Václaváku, neslyšela jsem pak ani ,,ň“.......

 

Myslím, že všechna zvířátka si den užila a večer své nové zažitky a poznatky z celé vody náležitě zapila. Byla to noc plná zpěvu, zelené (Rororororoooooozvíjej se poupáááátkoooo...), vyprávění, vzpomínání, plánování dalších setkání,... Byli jsme pozváni Krokym do Adršpachu na velkou oslavu narozenin a všichni se moc těšíme, až se tam zase uvidíme .

 

HLÁŠKY Z VEČERA:

 

Čáp(napsal): 6.7.11. 03:30 Pořád paříme a za pár hodin dnes určitě zase na vodu

 

Ze zámku: „Musíme chodit podle hodinových ručiček!!“

„Ale já mám digitálky

 

Někdo večer: ,,Až přestanou ty krávy řvát, vole!“

 

Nejčastější oslovení: ,,Ježku vole...“

STŘEDA, 6.7.

Den ve znamení balení, loučení a odjíždění....

 

Abychom vyrovnali poměr sil na 3:3, tady tři dny sjíždění vody a tři dny na suchu (až na ten déšť za krkem), vydal se Koňův a Pštrosíkův raft ještě dále po proudu až do nedalekých Strakonic, kde svou plavbu expedice ZoOtava definitivně ukončila. Protože bylo opravdu krásně, došlo konečně i na plavky, bikiny a koupání během plavby. Dokonce se nám zjevil i záhadný otavský vodník. Nejprve jsme si mysleli, že to je zákeřný Kebule, ale nakonec se ukázalo, že to byl Čáp Eifel, který se ozdobil nějakou řasou. Během cesty došlo také na menší bitvu, a koupání, po níž Koňova posádka nechala Koně ve vodě a pokračovala dál. Azyl mu poskytnul Pštrosíkův raft, ovšem v osmi lidech, už se mu opravdu nechtělo a postupně se z něj stávala ponorka. Druhý raft nakonec počkal poslušně po důrazné výzvě na svého kapitána. Rafty se dofoukly a pokračovalo se dál.

Když jsme dojeli do Strakonic, už nezbývalo nic jiného, než rafty vysušit, vyfouknout, zabalit. Přitom došlo ještě na menší opalovačku a samozřejmě že se zašlo taky na oběd. Potom se zbylá část expedice rozloučila a rozjela se domů.

 

Co víc dodat. Snad jen že tento poslední vodní den byl taky prvním teplým dnem těchto prázdnin, ale my jsme se vykašlali na počasí a přese všechno jsme si to maximálně užili, však nás další voda čeká až za rok a to je proklatě dlouhá doba....

 

 

 

Na závěr si přečtěte celková shrnutí akce ZoOtava zvířátek a jedno extra dlouhé ale krásné a výstižné od Žífy. Ahoj na další vodě!!

PROSÍM ZVÍŘÁTKA, KTERÁ JEŠTĚ NIC NENAPSALA, O JEDNU ZÁVĚREČNOU VĚTU. DĚKUJI L.

 

Lamička: Nejkrásnější dárek k 18. narozeninám, děkuji všem zúčastněným zvířátkům

 

PštrosMajer: Hodně rumu a zelený a vody z nebe, ne v řece.

 

Kolibřík: Málo vody, hodně deště,

příště to pojede líp zase...!

super lidi, super flám

děkuji Vám mnohokrát...!

 

Prasátko: V jedné větě nelze hodnotit. Takže: užili jsme si málo vody (myslím té pod lodí – té nad lodí a nad námi právě až až ); někteří nemají orientační schopnosti,velící schopnosti a někteří navíc ztrácí i trpělivost, někteří jsou nenažraní, někteří náladoví, ale přesto zbytek lidí a zbylé zážitky STOJÍ ZA TO.

 

Krteček: Počasí nehodnotím, lidé jsou super. MÁM VÁS RÁDA....PŘÍŠTĚ DOLADÍME CHŇAPKY, TY JSME ZAPOMNĚLI DOMA. Jinak jsme snad měli všechno.....NÉÉ? Pokud jsme na něco zapomněli, napište si, Fábku dofoukneme a přidáme chybějící. Výrok týdne: „Pštrosíku, máš opici jako Žirafa!“

 

Kravička: Chci poděkovat za přijetí do party ,,Červené zoo“, mám vás ráda. Vaše Kačaba/Kravička

 

Hrošík: Přesto, že jsem na cestě nepotkal most, mám na čele znamení, ale bylo to krásné!!!!

 

Hrdobčíček: Chci poděkovat za pěknou první vodu, byl to moooc pěknej zážitek pro mě, doufám že za rok zas ve stejném či větším počtu.

 

Liška: ,,Náhoda“ prý není nikdy ,,náhoda“ a já jsem moc ráda že jsem vás (Zoo ) ,,náhodou“ potkala.

 

Čáp: Prostě skvělý Ahoj, eifel – Luky

 

Kroky: No co dodat, spousta dřiny, spousta práce a pak akce povedená!!!

 

Panovník: Přestaňte chlastat a vemte si kořalku!

 

Babočka: Je 3:20 hod 6.7. a my stále žijem. Moc vody nad námi a málo pod námi. Příště to bude lepší. Za rok AHOJ!

 

Žífa: Tak tako výprava respektive vodní výprava vypadala optimisticky, ovšem od počátku realita byla pravým opakem. Již po několika ujetých kilometrech prvních posádek došlo k technické neplánované chybě a tím se vezly komplikace i pro ostatní, jen si vezměte jak se má vejít žirafa místo do pojízdného kotce do pojízdné poštovní chránky (Ježkovo malé auto – pozn. Lamičky), kterou obsluhují tři zaměstnanci pošty, díky jejich kvalifikaci nebyl problém zmačkat živého tvora i s potřebnými živinami a vybavením a dopravit do cíle bez poškození.

Ochránci přírody měli radost, ostatně nebyla poškozena práva žádného člena. Organizace a vyšší moc zajistila důkladnou očistu jak zevnějšku (permanentním oplachováním srsti dešťovou vodou) tak vnitří desinfekcí.

Ubytování respektive přechovávání všech živých tvorů bylo naprosto uspokojivé – podestýlky vždy vyměněné a spárování párů či skupin vyhovující. Toto platí pro celé chovné období (??? :D – pozn. Lamičky).

Proměnlivým počasím byl ovlivněn i program. Vyšlo to střídavě, jeden den přemisťovací jízda po proudu s tím rozdílem, že archa nebyla jedna, ale hned čtyři. Při přiražení k pevnině na konci cesty po odpočinku vystresovaných zvířátek došlo k hromadnému přesunu do zámecké obory, kde došlo k vyrovnání všech nespokojeností tím, že si každé zvířátko ve výběru našlo vlastní stádo.

Po společném setkání večer se rozvrhl transfer každého člena do svých zoologických, kde každé zvířátko čeká na další společné akce Červené zoo.

—————

Zpět