Oslava narozenin Krtečka a Slona

Oslava narozenin Krtečka a Slona

Neuměle zapsal Hrošík a pár vět přidal Kroky

Tato akce začala téměř nečekaně. Při splavování Berounky se Krteček a Slon rozhodli ostatní zvířátka pozvat na svojí oslavu kulatých desátých narozenin (počtvrté). Ještě na vodě se diskutovalo o vhodném termínu a vhodném místě. Po řadě různých dat a míst v naší krásné republice nakonec bylo zvolena sobota 18.8. a Rtyně v Podkrkonoší. V zápětí se samozřejmě začala všechna zvířátka (mimo oslavenců samozřejmě) usilovně přemýšlet, co bude vhodným dárkem. Solární plašič krtků, nalezený během BerouZoo 2012 v časopise, se rozhodně nezdál vhodným. Navíc by byl jen pro jednoho a težko říci pro koho. Nakonec byla zvolena rakev. Ne však normální, tak špatné to s tím věkem není, ale rakev na auto, aby si příští rok na vodu mohli konečně vzít aj ty chňapky. No a pak samozřejmě ještě drobnost ... ke svatbě se dávají hodiny s jelenem. To se nezdálo úplně nejlepší a tak ke slovu přišly fotografie oslavenců a kus nějakého vhodného textu. No a samozřejmě fotografie musela být společná a společenská, takže rozhodně ne z koupelny (a vůbec ne poránu). Dárky zvířátka poschovávala u Krokyho a samozřejmě se na hodiny nikdo nezapomněl podepsat, aby bylo jasné od koho vlastně jsou. A jak jinak než červeně. Asi jen Hrošík trochu zapochyboval a nějak si hned neuvědomil proč červenou. Asi jí používá častěji a nerad.

Několik málo dní před akcí byly upřesněny veškeré detaily a všechna zvířátka se těšila.

Den předem už dorazily oslavenci s Puštíkem a překvapily Krokyho jak tajně připravuje maso v altánu. Po původu masa se radši nikdo neptal ,protože pár dnů ve Rtyni spadnul jeden pán pod vlak a jeho tělo se nenašlo , ale aspoň se dohodl plán oslavy.

Většina  ze zvířat zvolila jako přepravní prostředek automobil. Existovala sice tzv. vlaková skupina s osvědčenými vůdci, kteří dokáží přijet o hodinu dříve zpožděným vlakem, ale oni se nakonec dokázali dostat do jednoho auta. I když pravda auto bylo trochu nakloněné vzad a místa tam bylo o něco méně než ve vlaku. Vlakem nakonec jelo jen jedno zvířátko, ovšem původní vlaková skupina se to dozvěděla příliš pozdě než aby změnila své vysněné přibližovadlo. Ostatní skupiny na tom byly podobně, volněji měli snad jen cestující z moravské metropole a města perníku. A tak se stalo, že v daný čas se početná skupina zvířátek ocitla na určeném místě v přibližně určený čas.

Oslavy ovšem nenastaly hned, zvířátkům byly ukázány potřebné prostory, samozřejmě včetně prostor u tújí (ale ne přímo u nich, aby náhodou nechtěly měnit barvu ze zelené na rezavou). Většina zvířátek si velmi ráda po cestování v teplém dni ráda odpočinula, napojila se nabízenými nápoji a něco malinko pojedla. Samozřejmostí byla i koupel v bazénech hostitelů. Bazén u Krokyho a Neonky sice není z největších, ale zvířátka si svépomocí udělala u pořádný protiproud pro dlouhé a namáhavé plavby. Na řady přišlo i vystoupení akvabel (loďobely nebyly povolené) a další věci, které se dají v bazénech dělat. Čas utíkal a blížil se slavností okamžik. Zvířátka začala připravovat slavnostní večerní menu. Akorát Králík nějak nechtěl vyrobit opékadla na buřty z klacků se slovy, že tam jsou kovové. Ale tvrdil, že mu to už srostlo. A pak nastal slavnostní okamžik. Početná skupina zvířátek se shromáždila před garáží a v slavnostním průvodu vynesla rakev plnou dalších dárků. Dortík (mimochodem moc pěkný a dobrý) se samozřejmě nenesl v rakvi, ale na začátku celého „konvoje“.  Krteček se Slonem byli na pohled strašně ohromeni a to se ostatním velmi líbilo, však to také bylo jejich cílem. Slovo se vzal Kroky a za všechna zvířátka popřál. Dál už jen následovala osobní přání od všech. No a samozřejmě nesměla chybět skupinová fotografie. Pak již jen na pozadí této události proběhlo malé přání Koníka a Krokyho, kteří také něco slavili, ale takový význam jako hlavní oslavenci to nebylo.

V dalších chvílích se zvířátka pustila do hodování. Každý (teda téměř) vychutnal přípitek a kousek nádherného dortu, někteří i s jeho ozdobami v podobě zvířátek a houbiček. Do vynikající a večeři se začalo zpívat. A samozřejmě za doprovodu kytar. Hráčů bylo dostatek a zpěváků ještě více. Je pravdou, že některým trochu chybělo technické zázemí, ale to nikomu příliš nevadilo. Také nikomu nakonec nevadilo, že Hrošík si zapomněl harmoniku doma a tak nerušil hraní. Všechny velice potěšil příjezd dalšího zvířátka, a to Sklípkana, který neváhal a na oslavu přijel až z dalekého Chorvatska. Cestou ovšem nezapomněl udělat malou přestávku doma a přivezl tak něco málo ze svých výborných tekutých produktů. No a samozřejmě, že se přidal ke zpěvu, čímž zcela jistě pozvedl jeho uměleckou hodnotu. Nálada byla po celý večer skvělá a všichni se náramně bavili. Hráč na elektrickou kytaru hrál tak mocně až praskaly struny na kytaře, ostatní kytaristé měli štěstí a tato nehoda je minula. A jak tak čas plynul a plynul, začala některá zvířátka býti unavená a odcházela do svých pelíšků. Málo početná skupina vydržela až do rána, vědoma si dobrého vychování s tím, že spát se chodí až za světla. Pravda, že někteří si ustlali i jinde než se původně plánovalo a neprobudila je ani píseň o nich, kterou výrazně rušili svých spravedlivým spánkem. Nakonec ale vše dobře dopadlo.

Druhý den ráno se zvířátka čile dala do snídaně. Po zpěvu přece jen vyhládne a tak malá snídaně stála za to. Protože nikdo nikam nespěchal, tak byl zvolen klidný dopolední odpočinek s minimem pohybu, který skutečně naznačoval, že je neděle – prostě nic nedělat. Ale zvířátka jsou stejně vždy čilá a připravená k jakékoliv akci. Kromě slunění a pár vydatných temp v bazénu se postupně zrodil další drobný nápad. Přispěl k němu Králík, který původně jen fotil Hrošíka v nějaké normální pozici, ovšem se zapůjčeným sombrerem na hlavě. Dle vzoru Igráček – něco, byla v krátké době vytvořena galerie Hrošík – něco. Ovšem Hrošík nechtěl Igráčka napodobovat a „zaměstnával“ se všelijak, hlavně jinak. Velkým pomocníkem mu byl Králík, který vymýšlel a sháněl potřebné propriety. Ale i ostatní se nakonec přidali. Zvířátka držela novému objevu palce a fotografií vzniklo více než dost. Je pravdou, že některé akce vypadaly i trochu nebezpečně, ale vše nakonec dobře dopadlo. A dáli umělecký duch Pštrosíka bude z toho snad i kalendář. No uvidíme jestli bude týdenní či jen měsíční. Kroky s Chamim vydatně odpočívali pod slunečníkem a oslavenci pendlovaly sem a tam a vychutnávali podařenou atmosféru.

Den utíkal a skutečně se nesl ve znamení neděle. Po dobrém obědě zvířátka dále odpočívala a nechtěně se připravovala na ukončení akce, které nakonec muselo přijít. A tak se stalo, že postupně začaly zvířátka odjíždět. Nakonec se pozměnilo i trochu osazení jednotlivých automobilů a zvířátka se po nádherně stráveném víkendu rozjela do svých domovů. Poslední zvířátka odjela až v 17 hod a až pak oslavenci…když po všech uklidily.  Cesty jistě měly už pouze dozvuk právě uplynulé akce a všichni si ještě jistě připomínali prožité okamžiky. A určitě se budou těšit na další setkání.