Sklípek Jaro 2009

18.04.2009 00:00

SKLÍPEK – JARO 2009 (pátek 17.4. – neděle 19.4.2009)

Účastníci zájezdu:

od pátku: Kůň, Vlk, Morčátko, Myška, Syslík, Méďa, Pštrosík, Netopýr, Hrdobčíček

od soboty: Kroky, Neonka, Žížalka, Lvíče, Koala, Opička, Kocour, Tuleňovi, Deep Purple se slečnou Kristýnkou, Papoušek

a také pštrosák Alfons, morče Džordžík a vlčík Ňafík a ttttrpaslík Prcaslík

DEN PRVNÍ

Pátek po práci užijem si legraci… a že jí nakonec bylo…!!!

Zvířátka se mezi sebou domluvila na zasedacím pořádku v autech a tak se mohlo s klidným srdcem vyrazit…

První a vedoucí auto řídil Vlk a jeho posádkou bylo Morčátko s Georgem a Ňafíkem – „Když jsme vyjížděli z Prahy, tak byl ještě živej. No a když vezmu jednoho, tak musím vzít i druhého…“ a Koník, který měl vedle sebe tichého společníka – Trpaslíka Prcaslíka „Asi ho necháme na Moravě, když s ním nic není. Proč toho trpaslíka nedělají měkčího? Protože by se na něm nedalo spát“

První auto volalo druhému autu, kde řídil Roman Netopýr, který ve dne spí… a vezl si harém v podobě Myšky, Syslíka a Médi – co víc si mohl přát…

„Kde jste“ „V Praze, už se blížíme v kolonce na D1“ „No tak mi už stojíme v koloně u Průhonic, tak zatím čau“

V druhém autě bylo veeeeeelmi veselo a smích je nepřešel ani v koloně, ve které strávili cca 3 hodiny…

„Hele Brno už jenom 199 km.“

V prvním autě se taky velmi bavili a lehce prudili řidiče…

„Proč nejedeš?“

V druhém autě si udělali lehký „piknik“ Myška upekla tradiční šnečky, Syslík vytáhla tradiční Tuc – natucnem se a sladkou tečku krávu Milku. „Na nervi jí možná budeme potřebovat!“

„Táto ty si se zul“ „Ale jenom trochu – akorát mám krepsilonky Já si ty nohy schovám, abych vás ňák netento

Na benzínce si chtěly holky koupit zápisné, ale při pohledu na ceny změnily názor, takže se šly jenom vyčůrat… Syslík se na 24.5. podepsala do úklidového kalendáře na úklid dámských toalet – takže 24.5. nezastavovat na benzínce Agip na D1 – nebudou uklizené záchody

Když už zase seděli v autě a pokračovali v cestě… „Co budeme dělat???“

„Tak budeme hádat zvířátka – jeden si bude myslet a ostatní budou hádat“

„Tak jo, já si myslim“ „Seš zvíře?“ „Jo“ „Jsi savec?“…

Mezitím vždycky odbočili od tématu: „Hele jak to, že jsou tu kamiony, dneska nemají jezdit, ne?“ „Jen to co podléhá zkáze se smí převážet.“ „No ale tenhle veze koně nebo co?“ „Co to vezeš?“ „Asi žrádlo pro koně, to podléhá zkáze…“ „Asi vezou Koňovi dlabenec – tak ho doháněj – je někde před námi

Také si zvířátka zpívala veselé písničky např. „Kačer húhú – už k vám děti z dálky letí kačer húhú …

„Už tam budeeem?“

„A teď?“

Konečně se zvířátka mohla radovat – skončilo zúžení a řidiči mohli konečně přidat plyn a přeřadit na vyšší rychlostní stupeň než dvě

Morčátko se probudila před Brnem a říká: „Tady doprava“

Myška: „Jo a ještě mám kdyžtak ty kyselý rybičky, kdybyste chtěli…“

Méďa: „Jo aha tyhle rybičky jsi myslela (bonbony), já myslela, že bereš olejovky, tak jsem taky chtěla jedny vzít, že bysme udělali pomazánku… 

Myška: „Jo tys myslela šproty

Za světla asi nedojedeme…

První auto už bylo na místě, stejně tak i Tomáš Hrdobec s Pštrosíkem a zjišťovali od druhého auta, kde jsou, kdy dorazí a jestli budou jíst, že pan kuchař má za 15 minut padla…

… „Ale to už jinde jsme, je to jiná vesnice … Dolní Dunajovice

„Hele to musí být velká vesnice, když se do ní vejde celá Praha“

HURÁÁÁA konečně jsme tu – to je hodin, jak na kostele – deset :O

„Jíst nebudem, ale žízeň je veliká…“

Méďa: „Já dneska nebudu moc pít, abych si to zítra užila ve sklípku… Aby mi nebylo blbě… Kdyžtak mi to připomeňte!“

Myška si pro začátek objednala sifón, který se v Praze podává nejen ke kávě a skleničku bílého vína… Syslík jí přerušila, že by si mohly dát celou láhev… „Třeba Müller Thurgau“ „Tak jo“

Kůň: „ Müller je v pohodě, ale Thurgau… po tom je mi vždycky blbě! Ať piju, co piju, stejně bleju bramborovej salát“

Pak blondýna Syslík vytasila „kládu“ na rty a dělala eroticky laděné kukuče

Potom Vlk zapálil svíčku, aby navodil romantiku – ta se Syslíkovi asi nelíbila, tak se snažila z čela stolu svíčku sfouknout, ale nedařilo se jí, i když foukala co jí plíce stačily , až jí musel Koníku ukázat, jak se to dělá… seděl naproti, tak to měl hned – „to musíš takhle“ (jen tak lehce fouknul.)

„Já bych chtěl poprosit o Plzeň!“

„Hmm, prosit můžeš“

„Už jsou tady zase V. I. P.“

„A co že to je?“

„No přece vizit internešnl pípl

Myška si pod stolem odložila nohy na tyčku u stolu – ta ovšem nevydržela… „jéée“

Méďa: „To už seš asi třetí, já to opravim – koukej a už se toho radši nedotýkej…

Pak si vyfotili jedno veeelké pozadí slečny, která stála u vedlejšího stolu a stále ho na ně vystrkovala – to pozadí…

„Hele měli bychom klukum vymyslet přezdívky…“

Syslík: „Tomáš by mohl být ten… HRDOBEC“

„Mám tady jedno slovo, kterému nerozumím… Hrdobec“

„To je blbý – to se nedá zdrobnit“

„Ale jojo dá… HRDOBČÍČEK

Myška: „No myslim, že už se toho nezbavíš, Hrdobčíčku

Méďa: No a tebe vidim na Netopýra…

Romča: „To nevim…“

Méďa: „Jo to sedí – máš špičatý uši“

Romča: „Oni nejsou špičatý jen jsou…“

Syslík: „Jenom jsou do špičky, viď?!

Chvilku padl hovor na téma sjíždění vody… „Ty pojedeš Lužnici jako kůň v plotě (bez ženy)“

„A co s načatým večerem…?“

„Noc je ještě mladá…!“

„Akorát musíme pít s Mírou“

„Ale ten tu ještě není – přijede až zítra…“

„Tak půjdeme na diskotéku“

„Do Mikulova???

„Ne tady je kousek Bílá Růže“

Myška: „Aha, tady je diskotéka kousek… to je po pěti letech dobré zjištění…

„No tak se jdeme ubytovat a můžeme se tam jít podívat.“

„Jak budeme spát?“

Kůň: „Máme celý jeden apartmán – takže kdo dřív příde, ten dřív stele!“

Myška: „Kam si lehnu, tam si ustelu !“

„Tak dobře, tak zaplatíme a jdeme“

Syslík: „tak já začnu – já měla půlku flašky vína…“

„a už je to tady zase, Syslík jede na ty svoje půlčičky a co zmrzku, tu si našla…

Pomalu se přesunuli do apartmánu, rozdělili pelíšky, upravili se a vydali se na místní DISKO TRISKO - bylo to co by kamenem dohodil a zbytek došel pěšky… „Cože 50 Kč vstupný?“

„No ale co to dneska je… to nejsou vlastně žádný peníze…“

Když vešli dovnitř čekalo je překvapení v podobě klece, tyčí a málo lidí, takže hned věděli, že se budou moct vyřádit jako zvířata…

Hned si objednali pití… „Co si dáš?“ „Víno, už mi bylo vosumnáct“

Udělali několik „uměleckých póz“ do fotoaparátu. Holky si tam fotil nějaký místní fotograf – prý budou v galerii na www.discobilaruze.cz.

No a pak to celé začalo – „jdeme tancovat“

To byly taneční kreace Dokonce si zacvičili aerobic – s cvičitelem Koníkem… „a step tač “ – jak jim to šlo !

Občas si někteří odskočili na poradu na panáčka a zase se vrátili do víru tance…

Myška měla trošku trauma z koláčů, ale když potom zjistila, že není jediná, tak je přestala řešit, aby si nekazila večer

Dokonce tam měla Myška i jednoho místního obdivovatele, který proplul parketem – obratně obplul kluky ze zoa a vyzval Myšku k tanci

No byla to jízda… a před tím nejlepším odešla Morčátko, Vlk a Hrdobčíček do pelíšku – ostatní ještě zůstali – tančili na Michala Jacksona, kterého si šla objednat Méďa a dokonce boxovali i na Rockyho 3 …nebo kolik, který byl na přání… no koho jiného než Syslíka , chvíli tancovali v kleci a pak se přesunuli k tyči k DJovi – tam to roztočila Méďa s Myškou, která se střídala s Koníkem – byla to velká sranda, ale v nejlepším se má přestat, takže, když si pochválili zadní část těla – podle písničky – Máš nejhezčí zadek na světě, tak se dohodli, že také půjdou do pelíšků…

Cestou se museli několikrát zastavovat, protože klíče měl Koník a samozřejmě šel poslední… Chtěli si jít ještě s Méďou zahrát fotbálek do jedné z hospůdek po cestě.

Myška: „Hele nic nebude, jdeme domu…!“

„Hele, co si dáme k snídani?“ „Já bych si objednala snídani na pokoj – míchaná vajíčka“ „A já chci toustík s marmeládou a kakalíčko

Nakonec společně dorazili do hotelu a snažili se co nejtišeji vystoupat po schodech – což bylo trošku nad jejich síly, ale snaha byla a ta se cení

V největším pokoji se už spalo, takže si zalezli na menší k Médě a spol… Myška načala „šproty“, takže si mohla zvířátka zobnout… Postupně se vystřídali v koupelně… Méďa byla tak hotová, že se převlékla a zalezla do pelíšku… hlavně, že v pátek nebude pít… Pštrosík ulehl ve vedlejším pokoji – nebylo mu nejlépe… a brzo usnul…

Akorát Koníkovi se nechtělo spát, takže ještě dělal blbosti – začal dělat „erotiku na pokoji“ Celý se svléknul, jen si nechal svoje TYRKYS BLUE TRENKY, které si vytáhl až pod prsa – takže to vypadalo, že má celkové plavky a pak ještě tančil s ručníkem. Potom si vlezl k Médě na postel a potom už nikdo neví, jak to bylo dál, protože všichni usnuli…

Ráno se Kůň vzbudil v posledním prázdném pokojíku

(pozn. Myšky – dle fotek – Koníkovi asi chyběla v posteli žena, tak jí nahradil aspoň lampičkou… )

DEN DRUHÝ (pro někoho první)

Myšku ráno vzbudilo teplíčko a sluníčko, které jí tahalo z postele…ovšem všichni ještě spali, tak také ještě pokračovala – v deset hodin už byla vzhůru i Syslík, takže si začaly povídat, pak se k nim přidala i Méďa a potom je přišli navštívit Pštrosík, Hrdobčíček a postupně i ostatní – dokonce i Neonka s Žížalkou…

„Po ránu, po ránu, mokrej hadr na tlamu!

Morčátko udělala postelové fotečky a přišla si posnídat „šproty“ od večera. Mezitím Koník lezl ze skříně jen v tyrkys blue spoďárech se slovy: „To je ale divná stáj“

Potom si sedl k Médě na postel a dělal jí masáž nohou, Méďa mu na oplátku namasírovala ucho Držel, takže mu to asi dělalo dobře – neříkal: „Na ucho nééée

A co přišlo potom? To nikdo nečekal… Méďa se ještě nesprchovala, takže jí Koník osprchoval Tomou Naturou, takže to vypadalo, že se v noci počůrala…

a nakonec jí složil do postele, aby toho nebylo málo… „to je bordel“ „byl, ale už ho bohužel zrušili

V tom všem veselí a bordelu Netopýr stále tvrdě spal…

„Jak v tom může spát - to nechápu???!!!!“ „No je to Netopýr a ten ve dne spí !!!

„Hele končíme a jdeme na snídani a jedeme na výlet – vždyť je tam tak krásně!!!“

„No a když nám nikdo nedonesl tu snídani, tak si na ní holt musíme dojít, no“

„Jo, já už mám hlad!!!“

Postupně se zase vystřídali v koupelně, trošku se zkulturnili, holky na ranní ksichtíky namalovaly obličeje – u kluků se s tím nedalo udělat nic… svátečně se oblékli a vyrazili na snídani…

Někteří si dali česnečku, jiní míchaná vajíčka nebo ďábelské topinky a někteří vodku…

Méďa zjistila, že je Kůň poškrábaný na krku… „Že bych mu to udělala já???“

No to byla teda vášnivá noc

„Pan inženýr“ Pštrosík vytáhl balónky, aby řidiči zjistili, jestli vůbec můžou sednout za volant…

Myška: „Já bych si to taky chtěla vyzkoušet, pane inženýre“

Méďa: „Neválej se po panu inženýrovi…!“ „A vy to taky držte pořádně

No to byly poznatky – opilý řidič – veselý vrah

Nejveselejší byl Koník – první adept na řidiče a druhá zelená se umístila Méďa, ale i Pštrosík a Netopýr se umístili…

Myška nenadýchala nic, takže dostala klíčky od auta a druhé dostal Hrdobčíček a jelikož se poskládali, nebylo potřeba už nic dál řešit a mohlo se vyrazit…

„Zaplatíme!“

„Polévka byla?“

„Já jsem měla jenom šošovicovou polévku“

Méďa: „Já bych si dala nanuka“

„Tak jdeme do toho krámečku, tam ho mají určitě“

„Jakého si dáš?“

„No Mrožíka, když tu s námi není…, tak si na něj aspoň vzpomeneme

„Jo, tak já si ho dám taky“ „Já taky“…

Vlk: Já bych si dal Míšu“

„Míša není, ale mají Kubu a to je podobný.“

„Míša nebo Kuba, hlavně když bude tvarohovej

„Hele měli bychom zavolat Mrožíkovi, jak na něj myslíme…!“

Méďa: „Ahoj Mrožíčku, zrovna tě lížeme a koušeme…“

„Cejtíš to???“

„Tak a jedeme“

Myška lehce prudila… „Musim si z té dálky dojet pod volant, jak je tu zpátečka, neřve to moc, ty jo to je posilovna jako blázen… Připoutejte se odpřistáváme

Cesta probíhala celkem v poklidu… „Už tam budéééem?!“

Zoo rovně – no jo, tak to už tam za chvíli budeme… Celou cestu se snažili držet se za Hrdobčíčkem

„Hele Kroky…“ „Zajeďte támhle na parkoviště“ „Hmm tady není místo“ „Myško, tak na druhou stranu, tam je místo“ „Hurá a jsme tady “ „Jée, je tu i Lvíče a Koala“ „Konečně poznávám Žížalku

Lvíče: „Málem jsem tu dostala do nosu…“ „Jak to?“ „No protože jsem tu držela místo “ „To byl asi nějaký hulvát

Zvířátka zamířila hned do zoo – bylo to kousíček - koupili si vstupenky a někteří turistické známky a mohli se vydat na prohlídku zoa…

Zvířátka hned zamířila do restaurace…

„Já tam nechci jít, já nemám hlad…“

Nakonec se všichni usadili ke stolečkům… a četli v jídelníčku… Medvědí tlapy, žirafí oko, koňská kobliha…

„Už zase sedíme, to je nuda – mě to nebaví! Od rána pořád jenom sedíme…“

Méďa: „Já si nic nedám“

Myška: „Já taky ne a nechceš jít počkat ven?“

„Tak jo“ Holky si šly koupit limču ke stánku a šly se vyhřívat na sluníčko… Za chviličku je následoval Koník, Pštrosík a postupně dorazili všichni…

Syslík: „Já jsem si tam dala colu a nakonec jsem jí tam nechala…!“

„No to k nám vůbec nedorazil server…

Tak se všichni usadili u kiosku…

„Jéée, už zase sedíme – to je hrůza“

Někteří si objednali i něco dobrého…

„UTOPENCIII!!!!“ „UTOPENCI!!!“

Kůň nesl dva tácky… Méďa: „Bacha, ať ti to nespadne, aby to nebyly VYVÁLENCI !“

Neonka mezitím nakrmila hladovou Žížalku i sebe a když všichni všechno snědli a ODPOČINULI SI, mohli konečně vyrazit za zvířátky…

Chodili pospolu, aby se neztratili a užili si cestou spoustu srandy – některá zvířátka doplňovala hladinku u každého kiosku a samozřejmě se fotilo… dokonce i hromadnou fotečku udělali… V Krokym se opět probudil organizátor – „Tam ne – jdeme tudy – pojďte se podívat na mapu.“ Vlk se tomu jen smál „Podle mapy – to bych vůbec neřešil – nechal bych se překvapit co je za zatáčkou…

Koník se „svezl“ na dětském hřišti na koníčku…

„To je pštros, neee?!“ „No jo, je tam“

I Krokyho tam měli a dokonce jeden z kiosků byl „U Krokodýla“

Zítra bude hezky – malé děti si hrajou

„Malé děti a velká zvířátka kreslila křídou na tabuli – když šli zpátky – obrázky už tam neměli – ty děti jsou ale kazisvěti…

Pštrosík: „Myško, ty máš tak krásný záda!“ „Fakt?“ „Jojo úplně se na nich vidim Ach ty kopečky

Neonka: „Ještě půjdeme k Méďovi“

Lvíče a Koala: „No je to ještě tak půl kilometru“

Kroky: „Tak to my nejdeme“

Holky: „My se tam podívat jdeme, že jo?!“

„Hele už jsme tu… to bylo tak 400 metrů, ale tam a zpátky dohromady

Myška byla v zoo za modelku v podpatkách – chůzi zvládla na jedničku A to dokonce tlačila kočárek

Zvířátka se sešla opět u kiosku: „tak jdeme někam na jídlo?“

„Jo, já už mám hroznej hlad“

„A kam?“

„Třeba tady do zvířecí restaurace – U Štíra“

„Hele a nedáme si něco až v Praze?“ „No tak jo – tam dobře vařej“

Takže došli na parkoviště – naskládali se do aut a vyrazili na cestu zpátky… kolonu vedl Kroky, potom jel Koly a pak Myška, akorát Hrdobčíček se jim ztratil… jeli sborem za tím prvním volem… (obrazně), takže všichni zastavili na zastávce autobusů a Koly se šel s Krokym poradit o cestě – shodli se, že jedou blbě a že se musí vrátit, takže se všichni otáčeli a jeli zpátky – tentokrát už dobře

Kroky zajel k benzínce – ale zvířátka si ho vůbec nevšimla… najednou je Kroky předjížděl – obě auta – hazardér jeden – a to veze Neonku a Žížalku… „Je to ďábel…“ „Asi jim pláče dítě…“

Když zaparkovali před Prahou – malá byla hodná v sedačce, takže co to mělo znamenat – to předjíždění…?!!?

Všichni se usadili ke stolům v restauraci – už jich bylo moc, takže se k jednomu nevešli…

Koník šel přivítat další příjezdníky – Tuleňovi, oba si přisedli k dlouhému stolu ke zvířátkům.

Tuleň na Myšku: „ty seš nějaká hubená“

Myška: „No já jsem si na rozdíl od Krokyho koupila tričko bez břicha, akorát jsem chtěla ještě s prsama a to neměli…!“

Tuleňka: „Hele, mají, já jsem ho koupila na Kladně“

Myška: „Fakt jo, hned tam v pondělí zajdu

Potom Tuleňka vyprávěla o babičce a dědečkovi, že byli na Zahradě Čech a když se vrátili, tak se jich ptala, jak se jim líbilo – tak vůbec, protože tam měli samý kytky !!!

Kroky na Myšku: „Myško, mohla byste si přesednout, já si chci popovídat s dědkem.“

„Ne, teď jsem si s ním přišla povídat já . No tak pojďte – se budu furt stěhovat…“

Za chvilku dorazila Neonka se Žížalkou a neměly si kam sednout…

Myška: „Neonko, pojď sem, já se přestěhuju do čela.“

Koala: „Když už jsi v tom stěhování, viď?!

Měla aspoň vedle sebe Žížalku, která jí řekla všechno co věděla…

Kůň: „Hlavně si nedávejte žádný velký jídlo – ve sklípku bude jídla, tak ať se tu nepřecpete.“

„Hele nech nás, já už hlady šilhám“

„Aha, tak proto ti jdou oči šejdrem

Syslík s Myškou si daly hranolky napůl – už je to taková tradice – aby při placení mohla Syslík říct, že platí půlku…

Jídlo bylo výborné! Kůň ochutnával z okolních talířů…

Myška: „Hele, hlavně se nepřecpi – ve sklípku bude jídla Ale jestli chceš, tak dojez to moje – já už totiž nemůžu – tak ať se to nevyhodí – to by byla věčná škoda!“

Lvíče: „My si jdeme nařídit budíka a na chvilku si chrupneme“

Za chvíli šli i ostatní – někteří si také chvilku natáhli záda , potom se oblékli, upravili a mohlo se vyrazit…

Myška s Méďou ještě rychle běžely zabalit dupačky pro Sofinku Sklípkanovou – samozřejmě červené – takže vyrážely později… proto nakonec malou Sofinku neviděly… ale zvířátka jí vyfotila

Marošek Sklípkánek: „Vy jste měli v autě trpaslíka, že jo?“ „Ty už to nepij, to byla Žížalka!“

Když dorazili ke sklípku – už tam byla i Opička, Kocour, Papoušek, Deep Purple a jeho slečna Kristýnka. Takže byli kompletní…

Všichni si poposedali kolem stolů a jelikož jich bylo hodně, tak si holky sedly na lavičku obkročmo, jako na koníčka

Kůň si vzal hlavní slovo – všechny přivítal… „Jo a ještě jsem vám zapomněl říct, že až řeknu tři, tak začneme zpívat…“

„A co?“

„Tři“

„Happy birthday…“

Když dozpívali…zaťukal Kůň nenápadně na dveře…

Sklípkánek: „Jéée, my jsme tam nechali tu pani“

Za dveřmi na něho čekal trpaslík Prcaslík… „No vždyť jsem to říkal, že jste měli v autě trpaslíka

Sklípkánek se seznamoval s Trpaslíkem – „asi nějaký tyroláček“ „Ale má červené tričko, takže je náš“ Ještě oba sklípkani dostali zoácká červená trička s nápisem. „takže příště je musíte mít na sobě, až zase přijedeme.

„Takže dary jsme vám dali a teď už můžeme jít do sklepa“

„Ještě chviličku – musíme se na to posilnit

„Jée, to není sekaná“

„No to není – to je tláča

„Je výborná“

„A co škvarečky?“

„Ty dneska nejsou

„ Jée a já se na ně těšila už do minule“

„Tak půjdeme“

Syslík: „Hlavně chleba – nezapomenout zásoby“

„Opatrně ze schodů…“

„A ochutnávka může začít…!“

„A copak to pijeme?“

„Já vim… víno“

„Výborně“

„A jaký?“

„Bílý“

„Skvělé“

„To bude určitě jižní svah“

„Není – je to východní – východojižní“

„ no já to řikala, že to s tím jihem má něco společného

„A je tu první konečník

Ochutnávka probíhala v poklidu, jen občas někdo vyrušoval… , Marošek Sklípkánek povídal a povídal a naléval…

„Teď pijeme rulandu šedou“

Morčátko: „Můžu si objednat konečník

„Můžeš“

…„Jée, já chtěla ten konečník“

„Sakra“

Museli přinést celý košíček s chlebem – na zakusování Lvíče na Netopýra: „Jée, dej mi patičku“ Netopýr si do patičky kousnul a nabídl jí Lvíčeti: „Dík, jestli si myslel, že mě to odradí, tak mě to neva…“ „A sakra, já si myslel, že si to tím pojistím – no tak nic

Myška: „Kde je Méďa?“

„Já nevim“

„Jdu jí najít, aby jí nebylo špatně“

Koala: „Myško, až půjdeš zpátky, vezmi ještě chleba“

Myška našla Méďu venku před sklípkem s Neonkou a Žížalkou…

„Japato, že nejsi s námi dole?“

„Protože mě hrozně bolí hlava“

Neonka se pomalu s Žížalkou chystala zpátky do hotelu.

„Já asi pojedu s Neonkou do hotelu“

„No neblbni, víš jak by ti to bylo za chvíli líto a měla by si na hotelu akorát depku!“

„Já jsem tak blbá, hlavně, že jsem to říkala, že nemám v pátek pít, že si to pak v sobotu neužiju…“

„Ale užiješ – to vyřešíme – já s tebou pojedu, dám ti prášek a procházkou se vrátíme a uvidíš, že ti bude líp“

Ještě, že přišel Kroky s nápadem: „Jdu se zeptat dolu, tam někdo určitě bude mít prášek, ať se nemusí do hotelu…“

Záchranářka Morčátko měla dokonce dva druhy prášků – nakonec odhlasovali SARIDON Smutnou Méďu vzali dolu do sklípku s láhví nealka, kde se jí hned zvířátka ujala a srážela jí horečku ledovýma rukama. Osobní masér Morčátka se pro tuto chvíli stal osobním masérem Médi

Méďa: „Já to včera řikala, že nemám pít… a vy jste mi to nepřipomněli na tý diskošce…“

Syslík: „Já jsem ti to připomínala, ale tys to asi nechtěla slyšet…

Koalka: „Myško, vezmi sem prosím sýr, chleba už došel“ „Jasně“ Myška si zapózovala v roli servírky sýrů Syslík si hned nasyslila plnou náruč sýrů : „Já vůbec nesyslim

Dokonce i Žížalka s Neonkou se přišly podívat, jak to v takovém vinném sklípku vypadá a bylo vidět, že je malá spokojená Pak už se ale se všemi holky rozloučily a jely spinkat…

Zvířátka také popřála k narozeninám dalšímu oslavenci a tím byl čerstvý osmnáctník Papoušek Dospělák jeden

Kůň: „Víte, kdy bude v ČR dobře?“

Kůň na Vlka: „Pojď jim dopovědět ten vtip – ty to tak umíš

Vlk: „Až se přijde vdova po Paroubkovi za Topolánkem do vězení zeptat, kdo byl ten člověk, co na Čunkově pohřbu zastřelil Bursíka…

Morčátko vtip dokončila… „KLAUS“

„Jéée konečně mám konečník“

„Já bych taky chtěla konečník“

„To měl být můj konečník“

Probíhali zajímavé rozhovory…

Syslík: „Vylízni si konečník“

Nálada byla skvělá, zvířátka perlila…

„Tak můžeme jít zase chvíli nahoru…“

„Co budete chtít do džbánku nahoru?“

„Víno“

„Asi bílý“

„To štěpí tuky

„Určitě RULANDU ŠEDOU“

„A třeba Savignon“

„To je zajímavý, že vždycky bereme do džbánku rulandu

Médě se udělalo lépe, takže už zase rozdávala úsměvy na všechny strany

Myška loudila u Krokyho, aby jí zahrál STÁNKY – jak jinak – vždyť to už je tradice „Kroky by je snad ani bez přemlouvání nezahrál

Konečně Kroky a Martin Deep Purple začali hrát – to byla zase pohodička, nejprve všichni seděli a pilně zpívali - postupem času se plnil taneční parket - zvířátka se na něm střídala. Stánky samozřejmě zazněly mezi prvními písničkami. Samozřejmě proběhl Koníkův dotaz: „Co jsou to ty rozvizvi?“ Kroky: „A máme to za sebou“

Nálada se stále zlepšovala Zvířátka si pečlivě doplňovala hladinku a Sklípkánek pořád chodil doplňovat do džbánků

Modelky vyjedly všechny papriky a okurky z obložených mís, ale nakonec se nebránily ani masíčku a tláče

Jedna z laviček byla stále plně obsazena – většinou holkama – lehce se tam střídaly, ale bylo tam pořádně veselo – byly to věrné fanynky Jirky Macháčka, které mu musely vynahrazovat svou pozorností nepřítomnost jeho nejvěrnější fanynky Vokounové, která bohužel nemohla dorazit… Nebyly sice v tom fanynkovství tak dokonalé a hlavně tak chytré jako Vokounek, ale byla mezi nimi nejkrásnější Myška , takže jako útěcha zafungovaly… Syslík se do toho tak vžila, že hvízdala jako Dáša Havlová, až z toho měla některá zvířátka po bubínkách – „Budu z toho mít tik jako pan Tkaloun “ Ale Syslíkovi to vůbec nevadilo a pískala vesele dál!!! Občas to na lavičce vypadalo, že lítají, chvíli jako že jedou na bobu, potom si kadeřily vlasy, aby byly ještě krásnější a skončilo to i u badyšotu – „kdo to vymyslel?“

Když už bylo Médě úplně dobře, osobní masér Vlk se vrátil zase zpět k Morčátku – masáží rukou to začalo…

Kosí bratři Schusterovi opět dělali své divadelní představení… „Na stadioně…“

Koník dostal zase chuť na striptýz – ovšem lehce ho překvapila Syslík, která mu stáhla i trenky… „Já jsem nic neviděla – radši jsem se otočila “ „Sodoma komora velebnosti

Zvířátka zpívala, pila, povídala si, tančila, chodila čůrat do vinohradu, chodila kouřit… a moc si to užívala… Na parketu si to nejvíce užíval Koník, Sklípkánek a pak se tam míhali i ostatní zvířátka…

To by nebyl Zoo sklípek, aby nebyly střepy „co přinášejí štěstí“… „Cink“ „No Koni!!!“ „V poho – jenom sklenička“

„Můj ty bože“ „Ukaž můj ty bože“

Pak přišel na řadu OSEL, který rozpohyboval všechna zvířátka – to byla rychlost

Sklípkánek chtěl pořád zahrát HOLKU ZE ZÁBĚHLIC

„tu my neumíme“

„To je takhle – von porád čekal, že něco příde…von porád čekal, nepřišlo vůbec nic! Já jsem se zaběhla, já jsem se zaběhla – holka ze záběhlic…

Zvířátka by se jí měla do příště naučit a Sklípkánka překvapit

Některá zvířátka chodila ven kouřit, jiná si jen povídat a jiná se jen podívat…

Občas se tam děly vtipné situace… Třeba když Myška trénovala s Koníkem zvedačku… „Na tři jo…“ „Kamera, klapka, jedem… My ze čtvté bé po pvé “ „Chutnáš jako párek s hořčicí“

„tak tři“ Myška se rozeběhla… a hop… „Tys to poplet – zvedačka je nahoru Ještě jednou“

Zkoušeli to několikrát až se na to rejža Morčátko nemohla dívat: „Počkej my ti to ukážeme!“

Pořádně při tom potrápili bránice a Myška se u toho lehce zahřála

Potom se přesunuli zase dovnitř, kde se Sklípkánek svezl na Koníčkovi, zvířátka si zazpívala: „Kdo si se v lednu narodil… největší oslava byla v září

Nafotilo se mnoho momentek, které mluví za vše a samozřejmě mnoho fotek do rámečku

Myška se Syslíkem se naučily několik moravských písniček a že jim to šlo a Myška zašla do moravských tanečních – bylo to tam moc prima a odnesla si jeden moravský taneček k dobru „Taky zajděte – vřele doporučuju“

Během večera odjela Opička, Kocour a oslavenec Papoušek a zvířátka, která zbyla odcházela postupně…

Cesta zpátky proběhla v poklidu – ani se neztratili – to asi, že s nimi nešel Chami

Ovšem, když největší skupina došla k hotelu, zjistili že nikdo nemá klíče, takže museli volat do hotelu, aby jim někdo přišel otevřít…

Přišel bosý Hrdobčíček

Zvířátka si zase zalezla do pokoje k Syslíkovi a spol. Opět se vystřídali v koupelně… Myška dělala striptýz až rozhoupala lustr

Když přišla z koupelny: „Jééé, ty už máš pyžamo…

Hned si zalezla do pelíšku a než přišel Netopýr z koupelny, nastěhoval se jí do pelíšku Koník… „Já se otočím hubou ke zdi, abych tě ňák netento“ „Budeš mít průšvih“ Netopýr pak Koně vyhodil…

Krokouškovi se ještě nechtělo spát, tak tam se zvířátky zůstal a budil svoje holky až v cca 4 hodiny…

DEN TŘETÍ (pro někoho druhý)

„Krásné ráno – zase svítí sluníčko – to je dobře“

„Dneska bude krásnej den, dneska by to šlo!

„Tak co vstáváme a jdeme na snídani?“

„Vstávat a cvičit“

„Ale proč?“

„Protože je ráno“

„Ale já mám ještě noc“

„Budeme snídat venku“

Lehce se dohadovali o koupelnu – nakonec jich tam bylo několik najednou… Myška a Méďa perlily od rána…

„Pučim si žáby, ju – abych v tý koupelně nechytla nějakou mikózu…!“

„Je ale ty tu seš bez bot…“

„To nevadí – já mám krepsilonky a přes ty se mikóza nedostane

„Vy máte nějakou dobrou náladu…“

„Jo jo my jsme měly vtipnou kaši a já jsem si šla dvakrát, takže to bude dneska stát za to

Rozloučit se za nimi přišli Lvíče a Koala, že nejdou ani na snídani a vyráží k domovu… Lvíčátko se necítilo vůbec ve své kůži Chuděrka!

Zvířátka si sbalila věci, upravila se a potom se všichni sešli venku u „kulatého“ stolu u snídaně – lépe řečeno šišatého, zatočeného a napojovaného , ale vešli se tam všichni

Když se zvířátka nasnídala, zaplatila, stáhla fotky, Neonka nakrmila Žížalku, dali si věci do aut, Myška si šla pro „deštníček, košíček a kolo moje “ a mohli vyrazit opět do sklípku na další ochutnávku Tentokrát na ně čekal strejda Sklípkan – to měly holky radost Některá zvířátka si šla nakoupit zásoby domů…

Strejda jim načepoval… „Můžu vám to tam strčit?“

„Myško, pojď sem“ „Já teď nemůžu – pan Sklípkan mi to tam strčil

Koník všem vína zašpuntoval a došel čas na placení…

„Budete platit kešem nebo šekem?“ „Asi penězma, ne?!“

Myška nabídla Neonce speciální moravskou kojeneckou vodu, kterou si koupila

A už jen poslední společná fotka a jedeme na výlet…

Tak nakonec všichni do Mikulova na zámek… „Jo tam jsme ještě nebyli“

Řidiči vyrazili samostatně… část se jich sešlo na parkovišti, se zbytkem až u zámku… Vlk si dal k Médě klíče a peníze – „tak toho holky musíme využít

Koupili si vstupenky a scházeli se na nádvoří…

Syslík se rozhodla, že nepůjde, že bude radši hlídat Žížalku…

„Inovace bez legrace“

„Tak já už si jdu pro malou“

„Ukradla dítě i s kočárkem…“

„Můj ty bože“ „Ukaž můj ty bože“

„Tak se asi pomalu přesuneme ke vchodu, ne? Už je tam hlouček lidí“

Jak řekli, tak udělali…

„Kolik je hodin?“ „Ještě minutku“

V tom vyšel ze dveří Kůň s vážnou tváří a říká na celé nádvoří: „Dobrý den, tak vás vítám na dnešní prohlídce zámku… k historii vám nic neřeknu, protože o ní nic nevim, takže si počkáme na průvodce!“

Byl tak důvěryhodný „falešný průvodce“, že už si několik lidí vytáhlo vstupenky a několik jich zvedl i z lavičky…

„Měl jsi říct, že byl zámek dobyt a vypálen, opraven a pak znovu dobyt a vypálen“

Během chviličky přišla pravá průvodkyně – byla velmi příjemná a o všem účastníky informovala… Takže se zvířátka dozvěděla, že s tím vypálením to bylo opravdu tak jak říkali… Slečna průvodkyně jim vždycky pověděla historii a oni si interiéry sami prohlíželi, takže si u toho mohli povídat… Ovšem ne vždy je to dobré…

„Hmm tahle sofa by se mi líbila do obyváčku…“

„A tyhle kukačky k tomu…

„Myško, tady mají pro Vás postel“

„A jo ta je akorát pro mě“

„A Netopýr bude muset spát na střeše

„Hele konečně nějaká podívaná“

„No jo nahatý holky, na to vás užije“

„Tady jsou samý ukřižovaný“

„To je bomba, co?“

„No to jo, vždyť tam lítaj samý svatý, cos nám to pustil

„Hele tahle pani je ale ošklivá, co?“

„No jo, na tý se příroda vyřádila

Jedna z majitelů se jmenovala Marie Mercedes… To je stejně zvláštní, že se třeba někdo nejmenuje Marie Škoda Favorit Terezie…

No a vrchol všeho byl téměř na konci prohlídky, kde to všechno bouchlo… Všichni účastníci prohlídky se dívali na film o opravě Mikulovského zámku… Všichni ho sledovali tiše a se zájmem, takže když dávali novou střechu, tak Myška Médě pošeptala „Přivezli nám stromy a trámy“ (připomnělo jí to film Ať žijí duchové) – takže to nebylo ani moc vtipné – ovšem holky se tím úplně odrovnaly, tak že musely na chvíli odejít vedle, aby se uklidnily… no faux paux – ale sranda musí být

„Můj ty bože“ „Ukaž můj ty bože“

Po prohlídce se sešli na nádvoří. Tuleňovi se v rychlosti rozloučili společně s Koněm – ani se nelíbali a odcházeli k autu… Ostatní si ještě chvilku sedli a povídali si a plánovali další možné akce… Neonka nakojila Žížalku a ostatní také nahodili téma oběda… „No zajdeme někam po cestě k autu“

Neonka: „Tak já schovám mlíkárnu a můžeme vyrazit

Takže loučení a líbání v tomto případě už proběhlo

Na oběd si do jedné restaurace se zahrádkou zašli Morčátko, Méďa, Syslík, Myška, Pštrosík, Netopýr, Hrdobčíček a Vlk…

Kluci si sedli k jednomu stolu a ke druhému si sedly holky… Slečna servírka: „Jéée, já jsem přinesla málo jídelníčků, tak vám je ještě přinesu.“ A všechny čtyři co přinesla dala ke klukům na stůl… „Kruci prdel – já už mám hlad a servírce asi etiketa pana Špačka nic neříká, že by měla obsloužit nejdřív holky“ „No to je bordel“ „Byl ale už ho bohužel zrušili“ – kluci měli všechno dřív – jídelníčky, pití, jídlo i placení…

„A mohli by zavřít okna a dveře – je průvan

Když byly komplet hotoví – mohlo se jít na parkoviště a vyrazit k domovu… Přišlo velké loučení a líbání – opět! Poskládat do aut – tentokrát měl v autě harém Vlk

Méďa: „Jéée, ty tu máš i kompas – hmm – to je fakt pěkný auto“

Myška: „No to víš, to je přece Herisn Ford

„A co je tohle?“

„To je pan Tkaloun “ „Pane Tkaloun, neřikejte mi pane Mluvko

„Méďo, ty nejsi připoutaná?!“ „Ne“ „Tak se okamžitě připoutej nebo nás chceš všechny pobít?“ „Jo a nebo tě zabije balónek, až vyletí ze dveří“ „Já nechci“ „Tak si vystup“ „No tak jo, no“ – takovéhle dohady byly vždy, když zastavili!

„Pozor zákruta“

„Můžu se zout?“

„Táto ty si se zul?“

„ale jenom trošku… akorát mám zase krepsilonky

Méďa si strčila nohy dopředu k Morčátku a Vlkovi – takže jí Vlk mohl dělat masáž

„Musim si zapilovat ten vykouslej nehet – to mi ho asi včera vykousl Kůň

„Mě se chce čůrat“ „No říkali jsme, že zastavíme u Mekáče“

„Je to je blbá písnička – hoď tam jiný rádio“

„No to by šlo“

„Jéée, nalaď mi tam Olympiky

A opravdu – za chvíli zastavovali u Mekáče… „A je to – už jsem se vyčual

Pak se ještě v Průhonicích stavili pro benzín – Méďa: „Zajeď mi ke KFC – já bych chtěla twistra a kukuřičku se sůličkou a máslíčkem

No a pak už Vlk každou slečnu ve svém voze odvezl až před dům a sám se vracel domů poslední…

A ZAZVONIL ZVONEC A VÍKENDU JE KONEC !!!!!!!!

Ale bylo to mooooc povedené, usměvavé, krásné, pozitivní, skvělé a impozantní…

PS: Myška sice přesně neví, co to impozantní znamená, ale říkal to Kroky, tak to asi bude pravda… !!!!!!!!!!!

—————

Zpět