SKLÍPEK – PODZIM 2009

13.10.2009 17:00

SKLÍPEK – PODZIM 2009 (pátek 2.10. – neděle 4.10.)

 

Účastníci: od pátku: Pštrosík, Hrdobčíček

v sobotě: všichni ostatní - Kůň, Syslík, Myška, Vokounek a sestra Zdenča Vokounová, Kroky, Ještěr, Tuleňovi, Mrožík, Chami a samozřejmě ve sklípku Sklípkánek

DEN PRVNÍ

Do hotelu dorazil Pštrosík s Hrdobčíčkem a užili si lehce picí a lehce relaxační začátek…

DEN DRUHÝ

Během dopoledne si vyrazili na výlet do Mikulovských jeskyní… a mezitím co se kulturně vzdělávali, tak se ostatní zvířátka chystala k odjezdu ze svých domovů…

Koník měl tentokrát bonus zájezdu – 4 NEJ ve voze – NEJKRÁSNĚJŠÍ Myšku, NEJCHYTŘEJŠÍ Vokounka, NEJVTIPNĚJŠÍ Syslíka a NEJŠIKOVNĚJŠÍ sestru Vokounka Zdenču – co víc si mohl přát . Kroky to také neměl špatné – protože vezl velkou celebritu současnosti – Jirku Songu a Tuleňovi… ty vezli Mrožíka a Chamiho… „Svoje děti jsme nechali v Praze a naložili jsme si jiné děti…! “ Tuleň: „No my když jsem si něco chtěli s Mrožíkem říct, tak jsme neměli šanci, protože Chami a Tuleňová nás nepustili ke slovu… “ Takže měli v autě pěkně veselo a to je dobře… U Koně v autě se nejdřív podřimovalo, ale když holky slyšely, jak Koník do telefonu někomu říká: „Ty vole, já jsem holky zapomněl v Praze…“, tak se probraly… „Oni měly jet ještě nějaký holky???“

Myška vybalila oblíbené šnečky a druhou specialitku „ZRŮDIČKY S PÁRKEM“ (tak pojmenoval taťka Myšák párky v těstíčku a název se docela chytnul) „Já bych chtěla ještě jednu tu příšerku…“

Potom vymýšleli vhodný dárek pro Pštrosíka… „Tak která z vás se obětuje?“… a přihlásila se „novicka“ sestra Vokounová… dali si tedy za úkol: „VOŽRAT PŠTROSA“ – „von se pak ten můj moula na nic nezmůže… “ „Tak domluveno a pak vyskočíš místo z dortu ze sudu…“ „No spíš z něj vypadnu

Koník pustil rádio – „To je místní FM?“ „No to je spíš nemístný!“ (podle toho co tam šmidlalo – měl pravdu předseda ), ladil dál… „Teď už jsme ve Vídni“ , tak ještě ladil dál a konečně… BOŽSKÝ KÁJA… to musím zvládnout sám…

Holky „předstíraly“ tanec

„Vy se tam v zadu máte nějak dobře – příště vezmu menší auto – máte tam nějak moc místa“

„Jo jo meleme se tu jak nudle v bandě“

„Jo ještě, že se známe tak důvěrně

„Hele už tam budééém“ „Ještě kousek“

„No jo hele moříčko… to jsou ty mlýny, že jo?“

„No NOVÝ“

Vokounek: „Jéée a tamhle ti chataři, jak stanujou…

„Hurá, už jsme tu – tentokrát tak brzo – oproti minule“

„Není se čemu divit - jeli jsme 180 km/h, jen když bylo nějaké omezení na 60, tak jsme jeli 140 a proto jsme dorazili za hodinu a 45 minut“

„Je to ďábel…“ „COŽE???“ „Že to je ďábel

Nejdřív se šli všichni ubytovat do osvědčeného apartmánu, v jednom z pokojíků našel Kůň pro sebe vzkaz – který byl původně přilepený na skříni… na lístečku bylo napsáno: „STÁJ PRO KONĚ“. Takže se do tohoto pokojíku hned nastěhoval… Sestry Vokounky se nastěhovaly do pokojíku hned vedle koupeny a Myška se Syslíkem si ustlaly v největším pokoji za rohem – měly tam takové separé Když se ubytovali, tak se přesouvali dolu do restaurace na nějakou mňamku – na schodech se srazili s Pštrosíkem a Hrdobčíčkem, kteří se právě vrátili z výletu… Tak se přivítali a šli do té restauračky společně… Kůň si objednal čevábo, kluci už byli po jídle a holky se najedly už v Praze, tak si daly jen kávičku a Zdenča Vokounová si dala na rozjezd vínečko bílé a Vokounek si k tomu objednala sladkou tečku borůvkový pohár… „Já tam nemůžu najít ty borůvky…“ „Hledej šmudlo“ Nakonec je opravdu našla… „hmm

Sestry Vokounky si šly dáchnout, Koník si dal siestičku a ostatní se rozhodli, že si udělají pěknou procházku vsí, když je tak krásně… Vydali se cestou kolem parčíku, kde ještě nebyli… byla to dlouhá ulice, která je vedla podél potůčku alejí až k ČOV neboli „Modernímu kravínu“ „Teď tam Bernardo mio sprchuje krávu a pouští jí do ouška nějakou pěknou hudbu…“

Holky modelky dělaly opět „profi“ fotky – jak je jejich zvykem – největší modelka byla tentokrát Myška…

Pak si Myška trhala kytičky u cesty, aby měla na zpestření fotek… „Není to nějaký chráněný – aby na mě támhle báby nevyběhly…“ Hrdobčík: „Chráněný, nechráněný – je to u silnice“

Při cestě zpátky – „Banda exotů sbírala kaštany“ (tak to okomentoval Pštrosík… ale proč exoti – sbírání kaštanů je v tomto období snad normální, ne? Akorát se asi normálně nesbírají do Hrdobčíkovy kapuci… )

Myška si během cesty dělala poznámky do notýsku, aby se měla čeho chytnout, až bude psát kroniku… a jelikož se jí to blbě psalo, tak jí Syslík nabídla BOXERSKEJ HRB (záda) a Pštrosík, aby nebyl pozadu, tak jí nabídl PIVNÍ HRB (břicho)

„Hele DÍTĚ V AUTĚ“

Myška: „Aby se jim tam neudusilo…!“

Pomalu ale jistě se vrátili zpátky do hotelu… a naordinovali si telku a siestičku – tak zvaný gaučink Otevřeli si sáčky se zbytky šneků a zrůdiček a pustili se do nich… až tam zbyl jen prázdný pytlík… Mezitím dorazili Tuleňovi, Mrožík a Chami i Kroky a Ještěr…

V obyváčku u holek to vypadalo jak ve fotografickém ateliéře – nejdřív se vystavovala Syslík, potom sestry Vokounové se fotily jako Agáta Hanychová a největší korunu tomu všemu dal Kůň s Chamim, kteří fotili erotické pózy… Ale sranda musí být!!!

Vedle v apartmánu rozděloval Kroky lóže…

Mrožík: „No já to prostě nechápu, jak on to rozděluje, že já mám vždycky společnou ložnici s Chamim a kdyby jen ložnici, ale i letiště…!“ To bude zase noc plná vášní…!!!

„Tak za chvilku se sejdeme před hotelem a pomalu vyrazíme…“

Scházeli se tam jak švábi na pivo…

Kroky: „Tak už jsme všichni a můžeme vyrazit“

Myška: „Ještě tu nejsou Tuleňovi“

Kroky: „Ajo a Ještěr“

„Jo a ještě dorazí Žífa“

Kroky: „A s kym?“

Myška: „Sám, jede na kole a Mrožík ho viděl u Devítí křížů… prej tam odpočíval, tak snad už je někde blízko…“

Kroky: „Fakt jo?“

Mezitím se dělali zajímavé skupinové i jednotlivcové fotky…

Vokounek: „Ty vole, já ti tady nastavuju a ty nic…“

„Tak skupino jdeme…“

Cesta byla jako vždy příjemná a veeeelmi veselá! Kluci si nesli „rukavicové balónky“ – Myška Chamimu namalovala na balónek i usměvavý obličej…

„Hele Marián nakládá auto“

Chami: „Jak chutná nakladaný auto?“

Sklípkan Marián je poslal napřed, že za nimi za chviličku přijede – samozřejmě je po cestě ještě předjel… „No to se mu to drandí, když jede autem

Zvířátka se kochala úplňkem… až to Chami nevydržel a začal se zpíváním… „Měsíčku na nebi hlubokém…..“ „Ticho pani učitelka zpívá!!!“

Když všichni dorazili do sklípku – už byli na stolech škvarečky, tlačenka, salámy, sýry a samozřejmě i chlebíček na zajídání a neutralizování…

Všichni si zasedli ke stolům… „Kdo bude mít proslov?“ „No asi Marián, ne?“ Sklípkánek tedy začal zvířátka vítat, když v tom se otevřely dveře a v nich stál Mrožík…: “Tak dobrý večer, já vás vítám v mém sklípku – já jsem majitel a tenhle kolega vás tu bude celý večer provázet…“ Chudáka Sklípkánka, tak odzbrojil, že ten už řekl zvířátkům jen, že se mohou přesunout dolu na ochutnávku…

Začali ochutnávkou vín… Mrožík Sklípkanovi celý večer pokládal nějaké otázky… „Já ho jenom zkoušim…“

Mrožík: „Cože to teď pijeme?“

Sklípkan: „To je ervéčko – Ryzlink Vlašský“

Mrožík: „Hele tahal to z tohohle sudu?“ (kde bylo napsáno RV)

„Ne – tam někde vzadu to čepoval…“

Mrožík: „Takže to není ervéčko, ale pékáčko – PRAVÉ KRABICOVÉ

Myška se ptala Ještěra, jestli má taky pivní hrb (břicho) a on jí z vážnou tváří odpověděl, že ne: „To mám po dětech“

„Já jsem se ptal Koně, proč tu nemá Jíťu?“ „Protože má malýho“ „Tak mu říkám: No tak to sedí, ty ho máš taky malýho…

„A co ten Žífa – už asi nedorazí, co?“

„No prej ztvrdnul (ŠÝFA) u Devíti křížů…“

„Žífa tvrdý nepije – jenom slivovici, protože má křtiny…“

Sklípkan jim vysvětloval jaký je rozdíl mezi výběrem z hroznů a výběrem z bobulí…

Myška: „Jo hele od 22.10. dávají v kině Bobule II. – to bychom mohli zase společně vyrazit, co?! Akorát Chami tam asi letos nehraje nebo se pletu?“

Chami: „Nepleteš“ řekl zpruzele

Kůň: „Asi tam tak blbýho policajta nepotřebovali…“

Vínečko neutralizovali tradičním chlebem a moc si pochutnávali na sýrech s ořechy – to byla dobrota Tak dlouho chodili uzobávat až na tácku nebylo nic

Po ochutnávce vín přešli na burčák…

Zvířátka mezi s sebou „konzervovala“ – někdo řešil důležité nebo alespoň zajímavé a poučné věci… no vlastně všichni měli zajímavé rozhovory

Sklípkan: „Dobrej burčák poznáte podle barvy – má to barvu kobylí moči… a kůň když chčije, tak je to louže jako kráva…“

„Koni ukaž!!!“

„Sklípkánku, co je pro tebe nejvíc“

„SEX“

Mrožík: „Se smaženým kaprem“

„Cože??? Sex se smaženým kaprem???“

Mrožík: „Ne s vlašákem

 

„Myško zapiš si: Chamimu smrděj nohy – sám to říkal a Mrožík si zapomněl vyměnit trenky – od minulé neděle

„Jo a Kůň dneska nemá svoje tyrkys blů trenky – takže nebude erotika na pokoji…“

„Sklípkan kouří jenom doma a má 100 lízů za minutu (na zmrzlině)“

Kůň: „Já mám doma trenažér, tak ti ho půčim a budeš si to moct zkoušet

 

„Kam jsme se to dostali????“ SODOMA GOMORA VELEBNOSTI!!!

„Tak se asi na chvilku přesuneme nahoru…“

Někteří se rovnou přesunuli ven… Kde byla kuřárna, doutníkárna a drbárna…

A pak už Kroky a Mrožík naladili kytáry a začalo se hrát a zpívat – první jela samozřejmě hymna Stánky a pak už další a další oblíbené songy… Hlavně, že bylo veselo…

Dokonce po čase projela i mašinka a kouřilo se jí z komínka…

Po chvilce přišlo hlášení Myšce do kroniky:

Mrožík venku zpíval: šuviduviduviripápapá, pápápápá rypápapá….“ (jako zpěvačka Pilarová)

Kroky: „Zastav se ty hyperaktivko“

Nějaké děvče: „Ty seš jak Karel Pilar“

Pak se šla Myška vyčurat do vinice… to byla ovšem chyba – páč, tam byly kopřivy – „POSEKAT!!!“ A Myška si požahala prdku – no tak aspoň bude zdravá - od té chvíle už chodila jenom na záchod…

Také Vokounek šla na záchod, když najednou slyšela ťukání na dveře… „To jsem já Kája, já jsem vám přišel říct, že vás asi miluju, že si vás asi vezmu…“ (Mrožík)

Pak spolu vyšli ven… „To je vona – já jsem si jí našel…“

„Nene – já jsem na tebe zbyla!

Myška si stále vše poctivě zapisovala , když přišel Pštros, že má taky poznatky, ale neví jaký…?! „No to je ti podobný!

Tentokrát přišlo na řadu celkem brzo – kdo si se v lednu narodil… až přišel na řadu červenec a s ním Syslík…

Kroky: „DO DNA DO DNA DO DNA“

Syslík se vlnila, ale sklenku měla stále plnou… „DO DNA DO DNA DO DNA“

Kroky: „Ty vole mě to nebaví“ Ona na to však nedbala a stále zdržovala… „DO DNA DO DNA DO DNA“

Kroky: „Neblej na mě“ „DO DNA“

A konečně měla Syslík sklenku prázdnou… a mohlo se pokračovat…

22:50 - „Kdo si se září narodil…“

„Ty jo to je lidí“

„To je vidět, co se dělá o Vánocích“

22:55 – Hurá – už i Myška to pochopila… - „No to je přece jasný – jako že je to 9 měsíců

„Cink“ – střepy přinášejí štěstí…

Kroky: „Ty vole, kdo mi rozbil skleničku?“

Vokounek: „Tady Vosel – jeeee teda vlastně PŠTROS

„Ticho, teď mluví pan inženýr“

„Tak se po panu inženýrovi neválej – není to žádnej tvůj kamarád

„Chami je vzrušenej!“

Kroky na Zdenču Vokounovou: „Tak se braň“

Myška: „Proč se má bránit, když je vzrušenej ze mě?!

Potom Kroky naladil svoje húsličky a hrál na ně jako nějaký virtuóz

Syslík si z toho ustlala na lavičce a Myška jí obložila okurkou na čelo, udělala jí tvářičky jak růžičky z prdelek z klobás a bradku ze šunky… A bude jídelní badyšot… Kluci jí ještě přidali chleba až „tam“ – no na poklopec - na zajezení To bylo něco pro Pštrosíka, takže se na Syslíka doslova vrhnul – a láskou by jí snědl

Když se zvířátka chodila vyvenčit a vyvětrat ven, tak si tam užila také spoustu srandy… kluci si udělali doutníkářský kroužek, ve kterém na sebe přes ty dýmy skoro ani neviděli…

A Vokounek všechny upozornila na volavku, která seděla na obrubníku sklípku a ani se nepohnula… „To je zvláštní, že tam takhle vydrží stát na jedný noze a pořád…“

S Mrožíkem tomu vůbec nemohli uvěřit…

Pozn. redakce: Tato volavka tam sedí ať přijedou, kdy přijedou… ta má teda výdrž…

Pak si kluci zanotovali a zatančili jako Lunetici…

(Mrožík, Chami, Tuleň a Kůň):

„Jsi moje máma… a táhne z tebe víno…“ – no když jsme na tý Moravě, tak co taky jiného

Další vystoupení měl Mrožík se Syslíkem – jejich kamizolka zelená všechny pobavila… Mrožík byl jak jelen v říji – „no vždyť jsme v říjnu…“ Syslík se z toho tak rozjela, že začala dělat striptýz - svlékla své zelené tričko, které oblékla Myšce, ale hned si oblékla mikinu – stydlivka a pak se vrhla na Chamiho, kterého také začala svlékat… on u toho dělat takové ty pózy – rozeného modela – ukazoval svaly (teda dělal, že ukazuje svaly), zatahoval břicho… ovšem nakonec to ztroskotalo na tom, že zjistili, že má Chami moc velký nos, přes který tričko nejde přetáhnout… co s tím??? Hmm, tak z toho svlékání zase nic nebude!

Syslíku, jak to, že nemáš červený tričko?“

Myška: „Jo prosim vás, kdybyste to nevěděli, tak to zelený tričko bude červený, hned jak dozraje…

Pak konečně začal zpívat i Sklípkánek…

Vokounek: „Ticho, pani učitelka zpívá…“

Sklípkánek: „VOD KUNDA TY JSEŠ?“ „JÁ VOCAS ZDEJŠÍ…“

Zdenča Vokounová slibovala zvířátkům, že jim také zazpívá a zahraje na kytaru…

Vzala tedy kytaru, hrábla do strun a zazpívala: „Asi do věží….“ … „A to je všechno

Pak se tam chvilku kytara přesouvala z ruky do ruky… počínaje Vokounkem – ta chtěla ukázat Krokymu, co se od něj naučila…dokonce pak ukázala, že umí i na jiný strunný hudební nástroj – „Hej mistře basu…“ a pozadu nesměl zůstat ani Chami, který se taky moc snažil… pak si ale radši zpátky kytary vzali praví hudebníci

Krokyho hodnotila porota…:

Chami: „Tak co Darinka, jak to vidiš?

Myška: „Prepáčtě, ale to si robitě žart, naozaj? Dál něpostúpujetě!“ „Zazpíváme si raději Zvonky šťasťja

Hrálo se k poslechu a k tanci… každý to využíval po svém – někdo poslouchal, zpíval a odpočíval a někdo tančil co mu kyčle stačily… Občas to vypadalo na zajímavé taneční kreace a někdy to hraničilo s něčím úplně jiným než je tanec…

Po „place“ se pohyboval Jirka Sonyga – zapomněl si ale doma šátek, takže ho nahradil utěrkou , tak ho Myška šla slušně požádat, jestli by se jí nepodepsal do památníčku…

Jirka Sonyga: „Ne!!! Kdybys byla celebrita, tak by ses spodině taky nepodepsala!“

„TY WOE, jako cože?!“ Myška z toho byla tak opařená… až z toho byla smutná…

„Myška je dojatá a pláče!!!“

Společnost začala pomalu, ale jistě odpadat… Hrdobčíček odešel už dávno… pak se rozhodly odejít do pelíšku holky Vokounové a Kroky se k nim přidal: „Aby je po cestě někdo nepřepad, přece

U hotelu je čekalo překvapení – vždycky chodili domů zadním vchodem přes terasu a tentokrát byl otevřený hlavní vchod, protože se na sále konala nějaká „párty“. Když se vraceli domů Kroky s holkama, tak je do hotelu nechtěla pustit nějaká „cca stodvacetiletá baba“ – „Sem nemůžete, tady je to uzavřená společnost – oslava padesátin“ „No my jdeme spát, tak se nemusíte bát“

Když přišli na apartmán Vokounek už byla tak unavená, že začala zívat…

Kroky: „Co si na mě votvíráš hubu?“

Zdenča Vokounová: „Takhle s mojí ségrou mluvit nebudeš – nebo ti rozšlápnu brejle!!!“

  

Kroky z toho byl tak překvapený, že nebyl schopen odpovědi…

Pak se radši o holky postaral, aby se jim krásně spinkalo, takže Zdenču odlíčil, namazal krémem a uložil ke spánku a ještě jí chtěl asi něco říct… Zdenča: „Jdi už do prdele…“ No to je vděk… tak on se o ní postará a ona takhle…

 

Tuleň na Tuleňovou: „Už asi taky půjdeme domu, viď?“

Tuleňová: „No tak půjdeme, no.“

Tuleň: „Tak dobrou, Eva už chce jít domu, tak jdeme!“

Tuleňová věděla, že to není pravda, tak si zase svlékla kabát se slovy: „Já jít domu ještě nechci“ Tak si Tuleň taky sednul, nalil si víno a po chviličce říká: „Ale už bysme mohli fakt jít…“ Tak se dohodli, že půjdou… Ostatní taky řekli, že půjdou, ale než se vyhrabali… tak to ještě chvilku trvalo, takže jim „utekli“

Když došli do hotelu k apartmánu, zjistili že mají zamčeno – najednou slyšeli Krokyho z vedlejšího apartmánu, tak si šli pro klíče tam…

Kroky: „Pšššt, hlavně nikomu neříkej, kde jsi mě našla…!!!“

Ještě mezitím ve sklípku Ještěr chtěl všem ukázat jaké má břicho po dětech, tak si sundal tričko… a tak se tam vrávoral až si z toho sednul a začal usínat…

„MŮJ TY BOŽE“ „UKAŽ MŮJ TY BOŽE“

Myška se za něj pomodlila…

Pak už mu pomohli, aby se oblékl a zavelelo se, že se jde domu…

Rychlý krok nasadila Syslík s Pštrosíkem, s odstupem za nimi šla Myška s Koníkem, protože nenasadili, tak rychlý krok a poslední šli Mrožík s Chamim, kteří podpírali Ještěra a stále více se zvířátkům vzdalovali… protože občas jim Ještěr sprintoval… když vyrovnával stabilitu… pak se jim odvrávoral do křoví… a tak podobně – po cestě prý dělal Ještěr POZEMNÍ PRŮZKUM . A Mrožík přišel lehce unavený po takto náročné cestě…

Ovšem korunu večeru nasadil Kůň, když skupince lidí na chodbě v hotelu řekl: „Tak koukám, že se vám svatba povedla… “ Nikdo mu na to neodpověděl… teprve ráno se dozvěděl proč… (co má oslava narozenin společného se svatbou)

Když došli do apartmánu – byl tam klid, protože už všichni spali, jen vyšel Kroky z pokoje a říká: „Pšššt, já už jsem holky odlíčil, uložil a oni už spěji, tak ať je nevzbudíte…“

Kůň musel jít holky zkontrolovat – asi jestli dýchají nebo co?! Dýchali a spali, takže zase odešel…

Myška si vzala věci do koupelny a šla si dopřát v klidu horkou sprchu… Nejdřív musela vystrnadit Krokyho, který jí chtěl snad mýt záda nebo co?! „Prasák jeden!

Když vyšla v pyžámku okoupaná, čekali na ní před koupelnou Mrožík a Chami…

Mrožík: „Myško, můžeš mi zprovoznit tohle to mýdlo… ono mi to nestříká…“

Myška pootočila zavírání a už to stříkalo… dokonce až na zem… tak to musela utřít, aby po tom někdo neuklouzl… a Mrožíkovi nastříkala mýdlo do dlaně…

Mrožík: „No jo, ale jak si teď otevřu???“

Myška: „Chami ti otevře“

Kluci odešli, tak mohla jít také v klidu spát…

DOBROU NOC!!!

DEN TŘETÍ

Ráno probíhali na pokojích zajímavé rozhovory…

Mrožík na Chamiho: „Dík za noční spolupráci“

Chami: „Cože???“

Mrožík: „No jak jsi mi otvíral ty dveře a pak jsi mi ve sprše sundával trenky…“

Chami: „Já???“

Uvěřil, až když si oblékal tričko a zjistil, že ho má mokré…

 

„Hele Pštrosík a Syslík šli spolu včera sami domu – co z toho asi vznikne?!“

„Normální Pštrososyselče“

„Slyšíte? Co to je za zvuky?“

„To asi někdo plaší ptáky“

„Nene, to je pohřeb“

„A čí?“

Kůň na Vokounka: „Co ségra žije?

Vokounek: „Jóoo je v pohodě…“

Kůň: „Hmm, tak to nebyl její pohřeb“

„Hele, jak jsou zase rozvrtaný všechny postele a to na nich nikdo nespal…“

Myška: „Já si aspoň tu svojí ustelu“

Chami: „Vod toho je tu uklízečka…“

Myška: „No tak ať vidí, že jsou ještě slušný Myšky mezi zvířátkama

I když se jim z pelíšků vůbec nechtělo, nakonec vylezli všichni, oblékli se, zabalili a přesunuli se ven na snídani…

Tuleň: „Myško, držím ti tu místo…, tady od Chamiho ti ukradnu i podprdelník…, abys nenastydla…“

Myška: „Děkuju – to je servis!“

Ne na dlouho, šla si vzít ještě mikinu na sebe a Chami jí podprdelník zase ukradl… „GENTLEMAN JEDEN!!!“

„Víš, jak je to hrozný mít přestydlý kuličky…?!!“

„By ti pak cinkali, viď – no tak si ho nech ty fajnovko“

Všichni si většinou objednali míchaná vajíčka, Vokounek měla topinky a někteří si dávali i polívčičku – viz. Chami … trošku mu tam zbylo…

Myška: „To mu ještě neodnášejte – on to ještě dojí – za maminku, za tatínka… a nemel – taková dobrá polívčička…“

Chami: „Vždyť už je studená a já už stejně nemůžu…“

Myška: „No neměl si jí nechat vystydnout – prosim tě tady děláš kvůli podprdelníkům a pak nesníš polívku… no to snad nemyslíš vážně…

Tuleňová na Pštrosíka: „A ty taky jez prosim tě – ať si můžu zapálit“

Během toho všeho Koník zapisoval ubytovací listinu a vyplňoval jména, data narození, bydliště a čísla občanek… a měl toho trošku moc… Všechny napsal pravými jmény, jen holky Vokounové napsal Petra Vokounová a Zdenka Vokounová. A ty čísla mu dala taky trochu zabrat…

Mrožík: „Syslíku koukám, že si vás trošku plete s těma číslama, viď?

Syslík: „Tebe taky?“

Nakonec to tam měl všechno zaznamenáno – otázka je jak…

„Tak zaplatíme“

„Já jsem měl jenom tu šošovicovou polévku“

Zaplatili a přesunuli se zase do sklípku pro zásoby – a že jich bylo… Takže to trošku trvalo – ale to zvířátkům vůbec nevadilo… některým…

Poznámka redakce: Kroky přiletí 11.11. v 11 hodin letadlem ochutnat do sklípku svatomartinské víno!!!

Tak nastal čas loučení… a poslední společné fotky… ZASE TO BYLO SKVĚLÉ!!!

U jedné ze společných fotek, kdy Marián stojí k fotografovi zády – vypadá jak policista, který řídí dopravu a Myška zrovna projíždí…

Myška se chtěla na zpáteční cestu vyměnit s Mrožíkem a jet domu s Tuleňovými, aby nemusela z těmi zásobami metrem…

Tuleňovi: „Myško, to je jasný, jestli chceš, tak pojeď s náma“

Mrožík: „No jasně – pojeď s náma“

Myška: „No já jsem myslela, že by ses se mnou vyměnil, protože Chami se přece NEBUDE MAČKAT V PĚTI V AUTĚ“

Mrožík: „No ale vedle v autě jsou taky 4, takže mě je jedno, jestli se budu mačkat tam nebo tady a já chci jet s těma co jsem přijel…

Tak to nakonec dopadlo, tak že se Chami celou cestu mačkal v pěti v autě – až ho z toho rozbolela hlava…

„To je asi jak se tady na něj tisknu, tak mu ten tlak stoupá do hlavy a ona ho pak bolí…“

„Tak mu zkus šáhnout tady na stehno a třeba se ten tlak uvolní…“

A opravdu to fungovalo

Cesta zpátky probíhala velmi dobře a opět velmi rychle…

U Koně v autě se spalo… a u Tuleně, jak kdo… Chami se snažil, ale protože se musel mačkat v pěti v autě a to pak není to správné pohodlí, tak se mu to moc nedařilo…

Tuleň jel také průměrnou rychlostí 180 km/h – ale občas ho zdržovala pomalu jedoucí auta v rychlém pruhu – podle průzkumu to byli buď řidičky nebo řidiči v dioptrických brýlích…

Mrožík: „No oni jim ty dioptrie vadí k přemýšlení… ASI“ Zvláštní odůvodnění a zajímavé zjištění, ale statistiky nelžou

Nakonec všichni cestu ve zdraví přežili – dokonce i Chami – tedy až na tu bolest hlavy (pozn. Myšky: „Nemá tak chlastat – neví kdy přestat a pak to svádí na mě… já jsem se tam taky mačkala v pěti v autě a hlava mě nebolela…!“ )

Jinak SUPER AKCE – SE SUPER LIDIČKAMA – A SE SUPER NÁLADOU, TAK CO VÍC SI JEŠTĚ PŘÁT, NEŽ ABY SE ZVÍŘÁTKA ZASE CO NEJDŘÍV SEŠLA!!!

—————

Zpět