Sklípek podzim 2013

Tradiční podzimní výlet do sklípku – Červené Zoo

Plánování tradičního podzimního výletu do sklípku nebylo příliš složité. Možných termínů nebylo mnoho a tak to letos vyhrálo s přehledem datum 5.10.2013. No a po stanovení data se rozběhly všechny nutné akce – jako objednání Prahy, zjišťování kdo jak s kým pojede a tak dále. No nebylo by to zrovna Zoo, kdyby v plánu nebyla ještě kultura ... přece jen i kulturním životem by se mělo žít. Dlouho se nevědělo ale kam. Velký dík patří jistě Vačici, která podala návrh navštívit kasematy na Špilberku. Prohlídka se musela domluvit dopředu, ale to nebyl nijak velký problém.

A tak bylo stanoveno, že v sobotu se srazíme nejprve ve 14:15 na Špilberku, prohlédneme si kasematy a pak bude následovat krátké rozloučení a opětné shledání před Prahou, případně uvnitř. Nutno dodat, že prohlídka začíná až ve 14:30, takže je dostatečná rezerva pro případné opozdilé jedince.

Zvířátka se těšila a tak se v Brně na parkovišti sešli téměř všichni včas, možná i až příliš brzo. No a samozřejmě nebylo by to Zoo, kdyby něco nebylo jinak. Jedna z posádek si dala docela na čas. Nevím jak to bylo v jiných posádkách, ale v téhle nikdo nikam nespěchal. Už jen příprava na cestu neproběhla podle jasného plánu.

Červené auto bylo sice přistaveno na domluvené místo se zpožděním cca 2 minut, ale následně se jednotlivé intervaly začaly trochu prodlužovat. Než se osazenstvo našlo a sešlo, pak ještě v autě chybělo to nejdůležitější – palivo. Nicméně zraky posádky pevně viděly svůj cíl - Špilberk. V průběhu cesty nekomplikovalo nic, na tankodromu se dalo i jet, nicméně na 102. kilometru byla posádka přepadena hladem. No nedalo se nic dělat, muselo se zastavit a jít se napást. No a pak začal boj s časem a realitou. Auto jelo co mohlo (dle slov Žáby se dalo pořádně vydráždit), ale čas byl neúprosný. Posádka byla připravená na všechno a tak ji nedokázala zastavit v boji s časem ani červená vlna Brnem a ten fakt, že parkují úplně jinde než ostatní. Závěr boje s časem byl okořeněn obíháním Špilberku tam a zase zpět. Nakonec se ale potkali s ostatními zvířátky ale nebylo extra moc času na vítání – bohužel už přece jen bylo po 14:30.

Následovala prohlídka Špilberských kasemat. Zvířátka pozorně sledovala výklad, sem tam padla i nějaká otázka. No a nutno dodat, že také sem tam někdo i trošičku zlobil, ale jen trošičku. Při obdivování panoramat z venkovní terasy posádka výše zmíněného vozu všem ukazovala kudy se běhalo při honbě na čas a co je pod hradbami. Myslím, že všem se prohlídka líbila, část okruhu vedla i jinými expozicemi a dámy si jistě také přišli na své. Po skončení prohlídky se zvířátka rozešla, ke svým povozům a všichni viděli jen jeden společný cíl cesty – Praha.

Během cesty se nestalo nic zajímavého, co by stálo za zapsání. Možná jen to, že posádka která na Špilberk jela s červenou vlnou, na zpáteční cestě měla pro změnu jen zelenou, ale to je život. No a ostatní vozy je stejně nakonec dojely a někteří při předjíždění dokonce troubily. Některým nebyla ovšem tato šance dána.

Po příjezdu do Prahy vše probíhalo tradičně: večeře, chvilka odpočinku a krátce před sedmou sraz a odchod do kopečků za Dunajovicemi. Některá zvířátka byla v chůzi rychlejší (asi jim byla zima, to už dnes nikdo nezjistí). Nicméně náskok před ostatními nebyl nikterak výrazný a tak se všichni sešli ve sklípku. Tam na ně již čekalo pohoštění a burčák ve džbáncích. Zvířátka na nic nečekala a jala se rovnou ochutnávat. Nicméně Sklípkan to původně myslel jinak. Ovšem v osudný okamžik byl dole a ne nahoře. Tak třeba příště lépe.

Ochutnávka začala ... zvířátka po nádherném dni se nenechala ničím rušit a užívala další příjemné chvíle. Sklípkan podával patřičný výklad, všem chutnalo a večer se „rozjížděl“. Po ochutnávce se všichni odebrali do společenské místnosti a nemohla chybět muzika, na kterou se všichni bezpochyby těšili. Každý zpíval jak uměl a mohl. No a samozřejmě i ochutnávka měla další šanci. Nikdo nepochyboval, že je správný čas na správném místě.

Rozhodně by to nebyla zvířátka, kdyby během příprav namyslela na ostatní a na jejich případná výročí. Tyto přípravy jsou samozřejmě dobře utajené a ani v Blesku se o nich nelze dočíst čtrnáct dní předem. Původně měla být oslava jen jedna. Řečeno suchými čísly, Vlk měl 40 (no co je to venku). Dárek pro něj byl vymyšlen, ale skutečnost byla jiná. Nápad na dárek si necháme na další výročí, snad se nám nepovede jej zapomenout. K Vlkovi byl ale přidán Pštrosík, který neměl 40. Měl jen 33 a to mu snad pro letošek stačí. A tak se stalo, že se ve dveřích sklípku objevil nádherný dort, který byl ostatními objednán u místní cukrářky. Nikdo si tak nějak netroufal jej vézt tu dalekou cestu autem. Dort byl tedy předán oslavencům a pokračovalo se v zábavě.

Hodiny ubíhaly zábava neustávala a všichni doufali, že je už nic nepřekvapí. No opět osud tomu chtěl jinak. Možná někteří něco věděli a někteří ne. A tak se stalo, že Hrdobčík požádal Vačici o ruku. Ale ne jen tak mezi řečí, pořádně se všemi náležitostmi (no ani už nevím jak se to má správně dělat, ale asi to bylo v pořádku). Vačice dostala nádherný snubní prstýnek, no a samozřejmě nechyběly gratulace všech ostatních zvířátek. Někteří zamačkávali slzu v očích, někteří se radovali, někteří už se ptali na svatbu. ... no znáte to, každý trochu jinak.

Zábava pokračovala dále a dále, opět se zpívalo, tančilo, ochutnávalo, hodovalo. Nicméně spánek chce také své a tak se postupně skupina začala „rozpadat“ až nakonec zůstali jen někteří a ani ti to nevydrželi do ranního slunka. Prostě spát se musí a ani u zvířátek tomu není jinak.

Druhý den ráno se všichni setkali u snídaně a následně vyrazili „natankovat“ něco domů. Každý užíval poslední společné chvíle ze všech možných sil a nikomu se asi nechtělo se loučit. Zvláště skupina, která byla objednána na pojídání žeber v Rajhradě nespěchala. Nicméně po naplnění zásob se konalo už tradiční společné focení a každý tušil, že je všem společně stráveným minutám konec. Tento konec ještě umocnil deštík a tak se všichni rozloučili a vypravili se ke svým domovům. V průběhu dne se sice počasí vylepšovalo, ale výlet byl již u konce.

Zapsal Hrošík

PS během akce proběhly zajímavé proslovy, nicméně pamatuji si jen dva, možná tři a tak nebudu kazit vzpomínky na krásnou akci pouze svým pohledem.