VÁNOČNÍ MAŠKARNÍ BESÍDKA NA KLÍČAVĚ

28.11.2009 12:00

VÁNOČNÍ MAŠKARNÍ BESÍDKA NA KLÍČAVĚ

(sobota 28. – neděle 29.11.2009)

 

Účinkující: Myška, Veverka, Veverčák, Veverčátko v bříšku, Morče, Tuleň, Tuleňová, Doga – Pawloch, Medvěd – Michal, Pawlošátko v bříšku a samozřejmě Anežka a Fazolka

 

V tomto zimním čase bývá málo zoo akcí, tak se zvířátka domluvila, že by si mohla naordinovat vánoční náladu ještě než budou mít doma vánoční „shon“ Nejprve to sice vypadalo, že to bude tak početná akce, že se ani na Klíčavu nevejdou, ale jak bývá zvykem několik účastníků odpadlo těsně před akcí, takže zůstali jen silní jedinci – kterým se ovšem velmi vyplatilo vytrvat… a zúčastnit se…

 

Oslavu Vánoc a přípravu masek vzali velmi vážně a také to podle toho nakonec vypadalo… bylo to skvělé!!! Kronikářka Myška si dovoluje poznamenat, že ti co s nimi nakonec nebyli opravdu o mnoho přišli!!!, protože to byla tak pohodová, příjemná a pozitivní akce, že by si jí mohli zase někdy zopakovat…

 

 

PRVNÍ DEN

 

Zvířátka se na Klíčavě scházela jak švábi na pivo, ale nakonec to všichni našli a všichni v pořádku dorazili…

 

První dorazila Myška, za ní dojeli Veverkovi a hned začali s vybalováním všeho potřebného a hlavně s přípravou důležitého vánočního pokrmu, kterým je bramborový salát, sehraně se doplňovali až byl salát výborný „Poď vochutnat“ „Hmm, ten je výborném“ „Ukaž já si dám ještě

 

Potom jela Myška pro Morčátko na nádraží, aby nemusela jít ty „příjemné“ tři kilometry pěšky… to by jí přece nemohli udělat – to je jasné! Hned jak dorazily – Morče se ubytovalo k Myšce na dvojku (pokoj č. 2) a dali se do dalších příprav… Začali sestavovat vánoční stromeček, který jim ovšem nechtěl držet ve stojánku… ještě, že tam měli vynalézavého Veverčáka, který vyplnil stojánek svým vlastním plátěným kapesníkem a bylo to… stromeček krásně držel, takže mohli přejít k samotnému strojení tradičními letitými vánočními ozdůbkami a řetězy… Zapálili si k tomu voňavou svíčku a postupně pokračovali v dalších vánočních přípravách… další na řadu přišla příprava jednohubek, a obložených zeleninových talířků, potom na další talíř s vánočním ubrouskem vyskládali tři druhy cukroví co pekla Veverka a Myška – jen tak symbolicky

 

Když už měli vše připravené a ostatní pořád nikde, tak se po chvíli povídání u vínečka a u po domácku připravovaném čokoládovém likéru od Myšky rozhodli, že by se mohli konečně převléknout do připravených masek a převleků a ostatní v nich přivítat

 

První se šli převléknout Veverkovi… Holky na ně netrpělivě čekaly… a už je to tady…

ve dveřích stála zelená Teletubies (že by Dipsy) a za ní šel talibánský šejk „celej můj nebožtík Álojz“ Povedená dvojka!!!

 

Potom se šly ustrojit holky – Morče se převlékalo na dvojce a Myška si chvíli vlezla na jedničku… Morče byla hotová první, takže běžela ostatní napadnout do obyváčku a společně čekali na Myšku, která měla trošku větší přípravu… než to na sebe všechno oblékla, tak to chvíli trvalo…

 

Když už konečně Myška, která přišla za rozpustilou školačku s aktovkou, kde skrývala své poklady, které později všem ukázala…, s dvěma culíky s červenými mašlemi, veselou žlutou sukní, fialovým svetříkem, který se všem moooc líbil a všichni jí ho záviděli… a završené to bylo pruhatými ponožkami a každou botou jinou… a v puse měla samozřejmě žvejku „Vražedná kombinace – ale sranda musí bejt! “, nesměle ťukala na dveře, čekalo na ni za nimi velké překvapení v podobě „zrůdy z Vřískotu s kudlou v ruce“ „No fuj

 

A že se nasmáli, jako už dlouho ne Veverčák ve své gumové masce Álojze strašil rozvernou Myšku, protože jí hypnotizoval jen uhrančivým pohledem a jinak neměl ani jednu jinou grimasu… „Fuj, to je hnus velebnosti! Ať už na mě ten pán nekouká – to je hroznej pocit… Dívej se teď na někoho jinýho zase, joo?!“ A on jako by neslyšel… „No tebe potkat někde večer v parku, tak jsem z šoku na místě mrtvá… “ Pak už si z masky dělaly srandu – Veverčák ukazoval, jak se pošťourá ukazováčkem v nose „To se drbeš až v mozku, viď

Potom Veverka všem předvedla, jak bude vypadat stařeček teletubies… „Vypadáš jak babka Škopkovic, když dělala v posteli, že spí… zamotáme, zamotáme a hodíme

 

 

Ale jelikož čas už pokročil a ostatní nikde, rozhodla se jim Myška zavolat… „Tuleňovi jsou na cestě – budou tu tak za cca asi dvacet minut a Pawlochovi tu budou asi cca za pět minut, páč už jsou ve Zbečně “ „Hele, tak bychom je měli jít přivítat v těch maskách, ať z toho taky něco mají “ „No ale opatrně, aby Pawloch neměla šok, to by nebylo dobré pro miminko “ „No to je fakt, tak jdeme opatrně… A ty s tou kudlou přijď radši až poslední

 

Tak se všichni nastrojili a vydali se přivítat přijíždějící… „Hele už jedou… a dvě auta… to je nějaký divný… to asi nejsou oni… jedou jenom jednim autem, Tuleňovi by tu tak rychle nebyli…“ „To je jedno, stejně jdeme…“ Teletubies se zavěsilo do talibánce a vydalo se proti přijíždějícímu autu… Myška se blížila z druhé strany a Morčátko bylo ještě schované… „jo v poho jsou to oni, ale kam zmizelo to první auto??? Záhada… :O“

Pawlochovi byli v první chvilce poněkud překvapení a podle jejich slov ani zvířátka nepoznali, až když s nimi mluvili do okýnka… pak teprve vyběhla ze své skrýše i Morčátko s kudlou… Doga zaparkovala, holky vyskákaly z kufru a všichni se přesunuli zpátky do vánočního veselí do obyváčku, pod stromečkem se už objevily i dárečky a vánoční oslavy pokračovaly… jen se čekalo na poslední přijeduvší… Mimo jiných padla otázka: „Co jste si mysleli, když jste nás viděli na tý silnici?“ „Mysleli jsme si, že jde nějakej mikuláš…

No a pak padlo téma miminka v bříškách, budoucí maminky a tatínci, takže si budoucí rodiče sdělovali dojmy a pocity… Pawlochovi asi budou napnutí až do porodu jako struny, protože si nenechali říct, jestli se jim narodí holčička nebo chlapeček, to Veverkovi si nechali pohlaví říct, takže už netrpělivě čekají na příchod Kubíčka na svět To se nám to Zoo krásně rozrůstá – jen tak dál

 

„Hele, už jsou asi tady, tak bychom je měli jít taky přivítat…“

Přivítali se mezi dveřmi, Myška je hned ubytovala na jedničku, zbytek věcí – jako skvělou roládu, dárečky a další jídelní a picí věci odnesli do obyváčku a kuchyňky a pak se šli hned převléknout, aby mezi zvířátka dobře zapadli, takže se během chvíle mezi dveřmi objevila další školačka – tentokrát nezbedná s medvídkem v ruce, nechyběli jí ani culíky ani proužkované podkolenky a byla velmi podobná Lucce Bílé, když zpívala na Petříně Láska je láska… . V závěsu za ní se kolíbal její milý, postarší, lehce obtloustlý, ale sympatický myslivec… tak kdo ví co ti dva spolu mají… Každopádně zajímavý pár

 

Ani Anežka nemohla uvěřit svým očím, tak se raději šla přesvědčit z blízka – třeba po čuchu to bude lepší… ale kdo ví, jestli měla lepší pocit… Ve výrazu měla: „Jsi to vůbec ty? Karel? nebo Martin? No každopádně, když jsem tě viděla naposledy, tak jsi měl určitě o pár kilo míň…“ Po důkladném prozkoumání si mohl mysliveček sednout do křesla k ostatním… dalo mu to trošku práci s tím jeho pěstěným pupkem a jen co se lehce zadýchaný usadil a přes své břicho téměř neviděl zvířátka co seděla naproti , tak na něj jeho mladičká přítelkyně z kuchyně volala… „Martínku, já bych potřebovala, abys sem šel…“ No co by pro svou nejdražší neudělal, tak se s minimálně třikrát většími obtížemi zvedl z křesla a šel své milé na pomoc…, se slovy, tak už chápu toho našeho dědka, jak špatně se mu musí vstávat z křesla s takovým břichem…

 

 

Debaty se ubíraly směrem k dětem, potom se řešilo, jestli je Tuleň bratr nebo aspoň nějaký vzdálenější příbuzný Mrožíka… nikdo neví – ale někdy je ta podobnost úplně jasná… A pak Myška hodila do placu vtipnou historku z telefonátu s Tuleněm před několika dny… „Tuleň mi volal, jak jdou přípravy a tak a mezi řečí se zeptal, kdo tam vlastně všechno bude... Tak jsem vás vyjmenovala a mezi jmenovanými říkám Pawloch… a Tuleň mi na to říká, jo? S tou se na každý akci seznamujeme, protože ona si mě z minula nepamatuje, jak je vždycky vožralá “ „Tak teď konečně si tě asi pamatovat bude, když nebude pít… “ Samozřejmě to byla sranda – proto se nikdo neurazil, ale všichni se zasmáli a oni dva si to mohli aspoň vysvětlit a zavzpomínat

 

A jelikož už čas pokročil, i když na hodinách bylo stále za pět minut třičtvrtě na čtyři – už od té doby co přijeli… takže byl pomalu čas na štědrovečerní večeři, tak si holky zalezly do kuchyně a začaly klepat, obalovat a smažit řízky… bylo vidět, že si umějí poradit v každé situaci – např. když Morčátko nemohla najít paličku na klepání řízků – přišla jí vhod prázdná láhev od vína, Myška jí pak v útrobách kuchyňské linky našla paličku, tady je všechno na co si vzpomeneš… „Hmm hned je to lepší

Nad kamny si sice pustili digestoř, ale i tak tam měli trochu začouzeno - na náladě jim to neubíralo… jen si udělali na stolech přetíkajících jídlem prostor na mísu se salátem a na řízečky a mohli začít se štědrovečerní večeří… Všichni si naložili salát a řízky a už dlabali ani nedutali – až z toho někteří měli boule za ušima…

 

Jen chudinky psí holky ležely na svých pelíšcích a koukaly smutnýma a hladovýma očima, ale protože byly moc hodné, tak je potom panička pochválila a odměnila…

 

Nálada byla výborná, všichni se dobře napapali, tak co víc si přát… Tuleň všem přítomným ukázal, jak mu to sluší v dlouhých kudrnatých vlasech… „Takhle dlouhý vlasy jsem nosil“ „Hmm, ale to už je dávno, viď

 

No a pak jim předvedla Myška obsah své krásné aktovky… to byly poklady 

První vytáhla sáček na bačkůrky značky Botas – ze kterého byli všichni unešení… další vytáhla kulaté žvejky, které nechala kolovat a také měly úspěch a to pořád nebylo všechno – další na řadu přišly malé látkové kapesníčky s veselými obrázky, ručníček a náhradní ponožky z kytičkami a plno dalších věciček a tečka – modré brýle, které jsou prý teď opět velmi módní – už se asi na svět nekouká růžovými brýlemi, ale modrými… moc se u této přehlídky pobavily a Myška se vyřádila jako modelka…

 

 

Pak udělal modela Tuleň se svou „starou“ kamarádkou Mysliveckou - a jak jim to spolu slušelo – vyloženě nerozlučná dvojka

Taky zvířátkům vysvětlil na co mají jeho kšandy kapsičky, jak si všichni mysleli, tak jednou z úloh je úložna placatice, ale hlavně je to úložna patron…

 

Čas zase pokročil – „Hele neměli bychom si rozdat ty dárečky, když už bude třičtvrtě na čtyři “ „No to měli, protože ve čtyři jdu spát “ „Hmm, tak to tu budeš kalit hooodně dlouho, než se ta ručička dostane na celou a kdoví, jestli se dočkáš

A protože byli všichni moc hodní, tak jim Ježíšek nadělil hodně dárečků – až z toho byla některá zvířátka překvapená

„Tak kdo bude rozdávat dárečky?“ „No ten nejmladší“

„Takže Míša“ Zvířátka pustila koledy, aby to mělo atmosféru, zazvonil zvoneček a nadílka je tady…

A tak si Míša zahrál na Ježíška a rozdával zvířátkům dárečky… Když už byly všechny dárečky rozdány, mohla se zvířátka vrhnout do rozbalování… bylo to moc krásné a příjemné… úplná nefalšovaná vánoční atmosféra U rozbalování si užili moc srandy, ovšem asi nejvíce u frkaček, které všechny zaměstnaly a pobavily tak, že se všichni smíchy až za bříška popadali Veverčák po důkladném zkoumání zjistil, že jeden z dárečků je delfín, i když Ježíšek a všichni ostatní to viděli spíš na kosatku – „To je přece Willy!!!“ „Delfín Willy?? No když myslíte…“ No co dáreček to originál…

 

 

Jedna z vtipných fotek – Myška šla podrbat Anežku na deku, kde odpočívala a stala se tak cílem „paparaciho“, který jí vyfotil v okamžiku, kdy to vůbec nečekala… Doga: „Jé Myško, já když koukla na tu fotku, tak jsem si myslela, že ti kouká prso…

 

Pak přišli na řadu dárečky od Veverkových – Veverka všem nechala vybrat lodičku z oříšků naplněných voskem, takže stačilo jen přinést misku s vodou a mohlo se začít s pouštěním… všechny lodičky se postupně rozsvěcely a objevovaly se na hladině - bylo to moc pěkné a k dodání té správné atmosféry se dokonce zhasly i světla – takže to byla i romantika Plavbu doplňovaly velmi vtipné komentáře námořníků - každý se snažil hlídat si tu svou lodičku, ale občas to byla trošku fuška… najednou se jedna ze svíček zhasla… Tuleňka: „No super, to jsem já – to jsou vyhlídky…“ Tuleň: „Počkej, já tě v tom nenechám – ještě tě resuscitujeme a vrátíme tě do života“ „Jee, nechce se chytnout – ale udělám pro to všechno“ „Hurááááá, povedlo se, vítej mezi námi“ Lodičky si pluly vesele dál a bylo vidět, že pořád drží při sobě, takže to znamená, že tato skupina se bude v příštím roce dál shledávat – to je dobře… „Jéée zase jedna zhasla“ Medvěd: „To jsem já“ „Honem, pomozte mu, taky ho musíme nastartovat“ „Bezva – je v pořádku zase mezi námi“ Byl to moc krásný a silný zážitek!!!

Potom si zase rozsvítili a už si jen povídali a kochali se dárečky...

 

Doga s Medvědem a holkami se pomalu začali balit a chystat se na cestu k domovu, takže je šli zase všichni vyprovodit a rozloučit se, pak se vrátili zpátky do obyváčku, ale po chvíli se rozhodla jít Veverka spát, tak se k ní samozřejmě přidal Veverčák a po chvíli se k nim přidali i ostatní – začalo je přemáhat spaní… „Tak dobrou noc“

 

 

DRUHÝ DEN

 

Ráno se postupně zvířátka sešla v obyváčku a v kuchyni, holky se daly do uklízení a mytí nádobí, přípravy snídaní – pekly se toustíčky, někteří si zakrojili do výborné rolády od Tuleňových, někdo čajík někdo kávičku, co si kdo vzpomněl… Nebožtík Álojz zase začal provokovat a hypnotizovat chudinku Myšku, která z něj měla trošku trauma, ale naštěstí všechno dobře dopadlo…

 

 

Ještě klábosili a pak se dali pomalu do celkového úklidu…

Nejdříve je opustili Veverkovi a Tuleňovi byli tak hodní, že vzali s sebou do Prahy Morčátko, aby se zase nemusela trmácet vlakem…

Všechno sbaleno, uklizeno, vypnuto a může se vyrazit k domovu…

„Budeme se těšit na další shledání – nejspíš až v novém roce!“ „Tak šťastné a veselé a krásný nový rok všem!!! I těm co s námi nebyli…“

—————

Zpět